1B první neděle postní: Ježíš je pokoušen jako my

Autor: Marino Gobbin - Překlad: Eva Liškutínová - Číslo: / ()

1. neděle postní „B“: Ježíš je pokoušen jako my

Číst ● Duch vyvedl Ježíše na poušť. Byl na poušti čtyřicet dní a byl pokoušen od satana, žil tam mezi divokými zvířaty a andělé mu sloužili. Když byl Jan Křtitel uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a hlásal tam Boží evangelium: „Naplnil se … čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu.“ (Mk 1,12-15).

Znamení ● kameny, písek, suché větvičky, evangelium, modlitební knížka…

Porozumět ● Vyvedl: Ježíš často odchází na poušť, aby se tam o samotě modlil. Na začátku jeho veřejného života ho Duch svatý vede na poušť. ● Poušť: Poušť připomíná místo, kde byl Izrael po vysvobození z Egypta vystaven zkoušce. Na poušti se postili i Mojžíš a Eliáš. ● Divoká zvířata: Ježíš, na rozdíl od Adama (srovnej Gen. 3) má pokojný a klidný vztah se zvířaty. Modlitbou a veřejným působením Ježíše Mesiáše začíná nová éra: „vlk s beránkem si budou hrát“ (Iz 11). ● Andělé: jsou nebeské bytosti, vyslanci (posli) Boží, aby sloužili Ježíši. ● Čas se naplnil: nastal „pravý“ čas, rozhodný okamžik pro hlásání evangelia. ● Boží království: tento pojem neznamená ani tak „místo“, kde vládne Bůh, jako spíše děj, tzn. Jeho kralování. Ježíš nás učí objevovat Boží působení všude tam, kde se děje něco dobrého.

Zamyslet se ● Postní doba trvá 40 dnů, tak jako pobyt Ježíše poušti. I potopa trvala 40 dní a 40 nocí. Židé žili 40 let na poušti. V Bibli se číslice 40 vyskytuje často. Je to číslo, které naznačuje čas zkoušky, čas pokušení, těžké životní období. Ale je to také období, v němž je možné a žádoucí přiblížit se k Bohu, překonat nějakou náročnou zkoušku. Dívej se kolem sebe: Ježíš ti říká, že Boží království je už blízko. Uč se objevovat v této postní době dobro, které je znamením Boží blízkosti.

Vyprávět ● Carlo Carretto, bývalý ředitel Katolické Italské Akce, vypráví o své první zkušenosti modlitby na Sahaře, kam odešel jako Malý bratr Charlese de Foucauld..

● „Slunce bylo vysoko a já jsem se cítil unavený. Jen díky větru, který foukal a ochlazoval kapotu mého džípu, jsem mohl pokračovat v cestě, i když teplota byla velmi vysoká a voda v motoru se vařila. Věděl jsem, že se v té oblasti nacházejí obrovské bloky žuly, velice vyhledávané kvůli stínu. K poledni jsem našel, co jsem hledal. Na severní straně jednoho balvanu, vysokého 10 metrů, se v červeném písku objevil tmavý stín. Postavil jsem džíp proti větru, aby motor vychladl, a vytáhl jsem věci nutné pro táboření: rohož, tašku s potravinami, dvě deky a třínožku na oheň. Když jsem se přiblížil ke skále, spatřil jsem, že tu nejsem sám: dvě zmije stočené v písku, které mne bez pohnutí sledovaly. Uskočil jsem prudce na bok a opatrně couval nazpět k džípu, abych jedovaté plazy neztratil z očí. Vzal jsem pušku a nabil ji. Pečlivě jsem mířil tak, abych pokud možno zasáhl obě a ušetřil další náboje. Vypálil jsem a viděl dva plazy zmítat se v oblaku písku. Očistil jsem místo, ušpiněné od krve. Položil jsem na písek rohož a sedl jsem si. Bylo poledne. Vzal jsem si breviář a začal se modlit.“

Námět na aktivitu s dětmi (doporučujeme na začátku promluvy) ● Moderátor vybere mezi dětmi dva až tři dobrovolníky a požádá je, aby se posadily „na poušť“. Děti dostanou větší tác s pískem, kamínky a kousky suchých větviček (pokud nemáte jemný písek, nahraďte ho např. krupicí). Jejich úkolem je tiše sedět a „jezdit“ prstem po písku. Ostatní přítomní zavřou oči. Moderátor vypráví: Je horko, máte už za sebou dlouhou cestu pouští, kde je jen písek, kameny, občas nějaké trní. Těšíte se, až dorazíte na místo, kde si budete moci odpočinout a nabrat sil. Moderátor*chvíli počká, děti stále „jezdí“ prstem po písku. Pak je zastaví a ptá se dětí například takto: Jak jste se cítily při tomto cestování? Na co jste myslely? O kom jste přemýšlely? Na co jste měly chuť? apod. Pak se moderátor zeptá někoho z ostatních, kdo měl zavřené oči, jak strávil tuto chvíli, kdy se jakoby nic nedělo? Nakonec se obrátí ke všem dětem: Co asi dělal na poušti Pán Ježíš? Na koho myslel? Moderátor naváže na odpovědi připomínkou skutečností, které jsou uvedeny výše v částech „porozumět“ a „zamyslet se“.

*Moderátorem je míněn kněz, jáhen, katecheta nebo animátor, který vede promluvu pro děti. Při této aktivitě je třeba brát ohled na přítomné dospělé věřící a je-li to třeba, dbát na to, aby i oni porozuměli smyslu aktivity a nepohoršovali se nad ní.

Zdroj: Dossier Catechista, febraio 2012, s. 60. zpracováno redakcí revue Cesty katecheze, únor 2012.

Ke stažení: 01postniB-.jpg, 649 kB