Boží Království

Autor: Miloslav Vlk - Číslo: 2009/4 (Slovo biskupa)

Ježíš Kristus se vtělil, přišel do našeho světa a zahájil svou veřejnou činnost známým prohlášením: „Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království.“ /Mk 1,15/ V té době nebylo ničím zvláštním mluvit o království, o králi, protože reálně patřili k tehdejšímu systému veřejného života. A předpovídaný Mesiáš měl vzejít z královského, tehdy už zchudlého davidovského rodu. V naší době králové a království nejsou běžnou věcí, a proto ta slova vytvářejí dojem dávno minulých skutečností. Ale ponechme to prozatím stranou a podívejme se, co tím Kristus myslel, jestliže to vyhlásil vlastně jako program svého příchodu.

Vyvolenému, královskému národu byl proroky slibován příchod davidovského Mesiáše a obnova slavného království. Jenže v těžkých tisíciletých politických proměnách a ohroženích národ a jeho vůdcové „přeslechli“ duchovní charakter předpovědi proroků, interpretovali vše politicky a čekali politické osvobození od nepřátel, kteří je sužovali. Ježíšova moc a zázraky očekávání a možnost mocenského zvratu posilovaly. Ježíš se ovšem obracel k chudým a lidem vytěsněným na okraj, neměl mocenské ambice, nepostavil se proti římským okupantům, hlásal lásku i k nepřátelům a tolik dalších věcí. Jeho mírnost a pokora naprosto zklamaly očekávání náboženské vládnoucí elity. Svým převráceným srdcem nebyli schopni pochopit vlastní smysl Kristova poselství a duchovní revolučnost Kristova poslání. Jeho „starým bylo řečeno, ale já vám pravím“ pochopili jako rušení zákona a za to ho odsoudili svým náboženským soudem. Před římským místodržitelem Pilátem, od kterého žádali odsouzení na smrt, dali svým obžalobám politický charakter – dělal se králem. Takže skutečného mesiánského krále a jeho hlásané duchovní království záměrně převrátili v politickou rebelii a buřičství.

Bůh použil tuto tragedii židovského národa k tomu, aby nevinný mesiášský král Ježíš tímto způsobem mohl prokázat svému národu a těm, kterými se obklopil, lásku až do krajnosti tím, že se dobrovolně vydal a položil za ně svůj život. Vydal se do rukou hříšných k potupné smrti na kříži za spásu celého světa a tak naplnil příchod a uskutečnění Božího království a nastolení jeho nového zákona – božské lásky do krajnosti, vlité do srdcí věřících. Zrno padlo do země a zemřelo a vzkříšením vydalo nekonečnou úrodu božského života v Božím království. Božský mesiášský král obětí vlastního života a zmrtvýchvstáním daroval Ducha nového života, kterého vylil nejen na Jana, stojícího pod křížem, ale jeho mohutným sesláním o letnicích i na ostatní apoštoly a na všechny, kteří pak uvěřili. Plod kříže a zmrtvýchvstání – nový život skrze Ducha – vložil do rukou Duchem proměněným apoštolům. Ti v jeho moci „svolávali shromáždění lidu“ – ecclesia, do Božího království, kterému pak zůstal tento název „ecclesia“, shromáždění – Církev. V ní Ježíš zmrtvýchvstalý zůstával tajemně přítomen: „Já jsem s vámi po všechny dny…“. Církev je tajemná, mocná, působivá, skrytá a reálná přítomnost Božího království v Ježíši zmrtvýchvstalém, v jeho slově a svátostech uprostřed Božího lidu („kde jsou dva nebo tři…“ Mt 18,20). Boží lid slaví tuto jeho přítomnost ve své nejvyšší činnosti – v Eucharistii (srov. SC 7), očekává slavný a zjevný příchod vítězného zmrtvýchvstalého Mesiáše a jeho království v závěru časů...

Kardinál Miloslav Vlk

Ke stažení: Kralovstvi-Bozi.pdf, 93 kB