SLAVNOST JEŽÍŠE KRISTA KRÁLE

Autor: Redakce a spolupracovníci - Číslo: 2009/4 (Informace – inzerce)

Slavení této slavnosti v celé církvi zavedl papež Pius XI. v encyklice Quas primas (1925).Papež chtěl potvrdit svrchovanou autoritu Kristovu nad lidmi a institucemi vůči šířícímu se laicizmu v moderní společnosti (souvisí také s hledáním modelu společnosti po První světové válce).

Encyklika v úvodu připomíná 1600. výročí zasedání koncilu v Niceji, který vyhlásil nauku o Kristově soupodstatnosti s Otcem, z níž Kristova královská vláda vyplývá.

Původně připadala tato slavnost na poslední říjnovou neděli a po druhém vatikánském koncilu byla přesunuta na poslední neděli v liturgickém roce. Tím byla umístěna do eschatologického kontextu, který je této neděli vlastní. Samotný název slavnosti (v latinské verzi přibylo všeho tvorstva) rozšiřuje pohled Kristova primátu ve smyslu Kol 1,12-20. Ve vstupní modlitbě se obracíme k Bohu s prosbou, aby celý svět, vysvobozený Kristem z otroctví hříchu, poznával jeho slávu, věrně mu sloužil a ustavičně ho chválil.

Čtení třech ročních cyklů nám představují Krista jako Pastýře lidstva, který je zároveň soudcem všech lidí (cyklus A), cyklus B rozvíjí mesiánský titul Krále a třetí roční cyklus C připomíná, že Kristus i přes své ponížení a pokoření zůstává králem a má královskou moc,aby uvedl lidi do slávy ráje.

Je vhodné připomenout, že Kristovu svrchovanou moc neoslavujeme jen tohoto dne. Ve skutečnosti je přítomna v různých událostech spásy, které slavíme v průběhu celého roku.

Použitá literatura:

AUGÉ, M. «Le feste del Signore, della Madre di Dio e dei santi», in Anàmnesis 6: L´anno liturgico, ed. CHUPUNGCO, A. J. Genova, 2, 1989, s. 227.
ADAM, A. Liturgický rok. Praha : Vyšehrad, 1998, s. 170-173.