100. výročí dekretu Quam singulari

Autor: Marie Zimmermannová - Číslo: 2010/3 (Církevní dokumenty)

Dne 8. 8. 1910 vydala Kongregace pro svátosti z podnětu papeže Pia X. dekret, který začíná slovy: Quam singulari Christus amore (S jakou zvláštní láskou miloval Kristus) a pojednává o časném a častém svatém přijímání dětí. Tento dekret vzbudil mezi jinými „eucharistickými“ dekrety a počiny tohoto papeže zvláštní ohlas v celém světě a neztratil svoji aktuálnost ani pro naši současnou pastoraci. Svědčí o tom např. dokument Triventské biskupské konference (tj. oblast severovýchodní Itálie) nazvaný „La prima comunione all´età dell´uso della ragione“ (vydán 1. 6. 2010).
Vydání dekretu Quam singulari bylo součástí snah papeže
Pia X. o celkovou obnovu církve v Kristu ve všech oblastech jejího života. Dekret překvapil radikální změnou přístupu k dětem, kterým bylo dovoleno přijmout první svaté přijímání a svátost smíření již ve věku počátečního užívání rozumu, tj. asi v sedmi letech. Tehdejší praxe byla taková, že děti přijímaly svaté přijímání spolu s biřmováním ve 12–14 letech nebo i později, a to pod vlivem jansenismu z obavy před zneuctěním svátostí. Papež Pius X. se řídil vůlí Ježíše Krista, který miloval děti se zvláštní láskou a doporučoval učedníkům, aby nebránili dětem přicházet k němu (Mk 10,14). Papež se také odvolával na učení Tridentského sněmu, podle kterého je eucharistie „protijed proti každodenním chybám a lék, který nás před těžkými hříchy chrání“, a není tedy důvodu, aby se odpíral dětem, zvláště když prvotní církev bez obav podávala zbylé částečky svátostných způsob i nemluvňatům.
Aby mohly děti k přijímání eucharistie přistoupit, měly obdržet vhodnou přípravu, která se konala jednak v rodině, jednak ve farnosti. Měla být založena na znalosti pouze základních tajemství křesťanské víry, na schopnosti odlišovat dobro od zla a schopnosti rozlišovat eucharistický chléb od chleba obyčejného. První, kdo jsou za tuto výchovu zodpovědni, jsou rodiče. Své rozhodnutí měli konzultovat se zpovědníkem.
Dekret nebyl dlouhou dobu přeložen do národních jazyků a kněžím zůstal neznámý, i když je přímo v dekretu stanovena povinnost předčítat jej ve farnostech každoročně o Velikonocích. Teprve v roce 1928 zasáhl monsignor Dominik Jorio, tajemník Posvátné kongregace svátostí. Doplnil 2. vydání dekretu o jeho krátký výklad a nástin katechismu. Poté došlo k překladu tohoto dekretu i do českého jazyka.Italští biskupové se ve výše zmíněném dokumentu zabývají významem a aspekty křesťanské iniciace dětí v dnešní době a mj. zde jmenují aktuální výzvy dekretu Quam singulari:

• udržovat živou pečlivou pozornost vůči dětem a podporovat jejich křesťanskou výchovu od nejútlejšího věku;
• doprovázet děti k postupnému poznávání Ježíše Krista;
• přijímání dětí by mělo vycházet z jejich touhy a osobního přání. Proto je třeba oživovat u nich radostnou zkušenost s křesťanským životem uvnitř našich křesťanských společenství;
• mít na paměti, že vrcholný moment setkání s Kristem se uskutečňuje ve svátostném setkání s Ježíšem v eucharistii, vrcholu a prameni křesťanského života.

Přivádět děti k eucharistii tedy znamená mnohem více než je připravovat na první svaté přijímání. Znamená to přivádět je ke křesťanskému životu v církvi, živit jejich křesťanský život postoji, které jsou vlastní liturgii a které jsou v eucharistickém slavení vyjádřené: bratrské a sesterské přijímání se navzájem; naslouchání Božímu slovu; vyznání víry; ochota vydat se pro druhé a z toho vyplývající ochota ke službě.

Ke stažení: 100. výročí dekretu Quam singulari, 95 kB