Bible a morálka

Autor: Petr Chalupa - Číslo: 2010/3 (Církevní dokumenty)

Takto se nazývá nejnovější dokument Papežské biblické komise (publikován byl v roce 2008; český překlad vyšel v Karmelitánském nakladatelství v roce 2010). Podtitul „biblické kořeny křesťanského jednání“ naznačuje jeho základní zaměření.¹
Tento článek není podrobnou recenzí dokumentu.² Rád bych však čtenáře Cest katecheze seznámil s jeho strukturou a upozornil alespoň na některé pozoruhodné pasáže.

Motto

Jako obšírné motto působí před vlastním dokumentem dva biblické texty, a sice text Desatera z Druhé knihy Mojžíšovy (Ex 20,12–17) a text blahoslavenství z Matoušova evangelia (Mt 5,3–12).

Předmluva

Kardinál W. Levada, předseda Papežské biblické komise, vychází ve své předmluvě z přesvědčení, že křesťané „mohou v Bibli nalézt pokyny a normy správného chování…“ Předmluva rovněž naznačuje základní strukturu dokumentu.
„První část si klade za cíl představit … charakteristiku biblického pojetí, které vzájemně propojuje antropologii a teologii.“ Tato část dokládá tedy odkazem na stvoření a zejména pomocí biblického pojmu „smlouva“ zvláštní charakter zjevené morálky.
„Druhá část dokumentu podtrhuje skutečnost, že v Písmu svatém nelze nalézt přímá řešení mnohých současných problémů. … Bible…však předkládá kritéria, jejichž aplikování bezesporu pomáhá nacházet platná řešení pro lidské jednání“. Kritéria se člení na základní a specifická. Specifickými se míní šest konkrétních směrnic, jak prakticky uskutečňovat zjevenou morálku v současném životě.
Předseda Papežské biblické komise si ovšem uvědomuje námitky, s nimiž se setkává uvedené křesťanské přesvědčení. První vidí v „touze po dosažení plného štěstí spolu s neomezenou svobodou čili volností jednat podle svých rozmarů, bez omezování se jakýmikoli normami“. Druhá námitka „souvisí přímo s Písmem svatým. … Biblické spisy náležejí … k dávným dobám, ve kterých byly životní podmínky značně odlišné od našich. Mnoho současných situací a problémů … vůbec neznají… Pomysleme jen na témata, jako je násilí, terorismus, válka, imigrace, rozdělení bohatství, šetření přírodních zdrojů, život, práce, sexualita, genetický výzkum, rodina a společenský život. Tváří v tvář této komplexní problematice jsme v pokušení, že budeme Písmo svaté úplně nebo částečně podceňovat.“

Úvod

Dokument sleduje dvojí cíl. „Především chce zasadit křesťanskou morálku do širšího horizontu antropologie a biblických teologií.³ Tak … vynikne její specifický ráz a originalita…“ Druhý cíl je praktický. Objevuje v Bibli metodologická kritéria, která mohou napomoci k „patřičnému osvětlování morálních otázek nebo k podávání pozitivních odpovědí na ožehavé morální problémy či situace.“
Co znamená termín „zjevená morálka“? „V biblické perspektivě se morálka zakládá na předem daném daru života, rozumu a svobodné vůle (stvoření) a především na zcela nezasloužené nabídce privilegovaného důvěrného vztahu člověka k Bohu (smlouva). Morálka není na prvním místě odpovědí člověka, nýbrž zjevením Božího záměru a Božího daru.“ Z toho plyne, že „Zákon není původně pojem právnický, založený na lidském chování a jednání, ale teologický…“

Zjevená morálka: Boží dar a lidská odpověď (první část)

První část dokumentu se dále člení do pěti oddílů. Vnímá morálku v kontextu stvoření a zejména v souvislosti se starou a novou smlouvou. Zde se nachází teologické těžiště celého dokumentu.

Dar stvoření a jeho morální důsledky

Čtenáře může zaujmout výčet šesti charakteristických rysů, které vyplývají ze skutečnosti, že člověk je stvořen jako Boží obraz: rozum, svoboda, vůdčí postavení, schopnost napodobovat Boha, důstojnost a svatost. Každá z těchto vlastností má morální důsledky. Jako příklad uveďme svobodu: „Kvůli svobodě, která je mu dána, je člověk povolán k morálnímu rozlišování, volbě a rozhodnutí. V Gn 3,22, po Adamově hříchu a trestu za něj, Bůh říká: Hle, teď je člověk jako jeden z nás, zná dobro a zlo. Vyložit tento text není snadné. Na jedné straně všechno nasvědčuje tomu, že toto tvrzení má ironický smysl, protože člověk se přes zákaz pokusil vlastními silami vztáhnout ruku po ovoci a nečekal, až mu ho Bůh ve vhodném čase daruje. Na druhé straně význam stromu veškerého poznání – tak je totiž třeba chápat biblický výraz dobro a zlo – se neomezuje na morální hledisko, ale znamená také poznání dobrých a špatných výhledů, to jest budoucnosti a osudu: zahrnuje v sobě vládu nad časem, která patří výlučně do kompetence Boží. Co se týče morální svobody, která je člověku dána, tu nelze jednoduše redukovat na samostatné řízení a určování vlastního života, protože jejím posledním určovatelem není člověk, ale sám Bůh.“ (čl. 11)

Dar smlouvy ve Starém zákoně a normy lidského jednání

Dokument nabízí krátkou teologii smlouvy a vyvozuje z ní důsledky pro morálku. „Zjevená morálka jakoby pokračuje v … procesu osvobozování, který má počátek v exodu coby svém archetypu… morálka v situaci smlouvy usiluje o to, aby tuto svobodu, jak vnější, tak vnitřní, uchovávala a rozvíjela v každodenním životě.“ (čl. 20) Pak probírá hlavní starozákonní smlouvy: smlouvu s Noemem a „veškerým tělem“, smlouvu s Abrahámem, smlouvu s Mojžíšem a izraelským národem a smlouvu s Davidem. Ve smlouvě s Mojžíšem a izraelským národem je kladen důraz na Desatero. Autoři dokumentu se pokusili přetlumočit chartu Izraele v pojmech morálky hodnot: „Tři vertikální hodnoty se týkají vztahu člověka k Bohu:
Sedm horizontálních hodnot se týká vztahů mezi lidmi:
Tyto hodnoty jsou podle autorů dokumentu „základem všeobecně platné listiny práv a svobod:
Hodnotící pohled se snaží vystihnout vyváženost zmíněného pojetí hodnot: „… morální teologie a na ni navazující katecheze, spočívající na základních hodnotách obsažených v Desateru, může dnešnímu lidstvu nabídnout vyvážený ideál, který na jedné straně nikdy neupřednostňuje práva na úkor povinností nebo naopak a na druhé straně chrání před úskalím čistě sekulární etiky, která nebere v úvahu vztah člověka k Bohu.“ (čl. 31)

Nová smlouva v Ježíši Kristu jako definitivní Boží dar a její morální důsledky

Ježíšovo hlásání Božího království má také mravní důsledky. Správný způsob lidského jednání je v dokumentu několikrát znázorněn biblicky významným termínem „cesta“. S ohledem na Ježíšovu pravomoc lze pak říci: „Cesta Ježíšem vytyčená se nepředkládá jako autoritativní norma uložená zvnějšku; Ježíš sám touto cestou jde a od učedníka nežádá nic jiného, než aby následoval jeho příklad.“ (čl. 46)
Následující text dokumentu se zaměřuje na „dar Syna a jeho morální důsledky podle Jana“. Dospívá k závěru: „Janovská etika je … radikální etikou Lásky, jejímž vzorem je dar Ježíšova života a která se rodí v domě Víry… Tato Láska, jako celá biblická etika, je přikázáním, učením, Tórou. Láska je Boží plán pro všechny jeho děti, plán, který je třeba rozhodně přijmout v boji proti moci zla, ženoucí nás opačným směrem.“ (čl. 51)
Dalším tématem je „dar Syna a jeho morální důsledky podle pavlovských a dalších listů“. „Podle apoštola Pavla nelze mravní život pochopit jinak než jako velkodušnou odpověď na Boží lásku… Pramenem křesťanské morálky není nějaká vnější norma, nýbrž zkušenost Boží lásky ke každému jednotlivci… Věřící se mají nechat osvítit a vést zevnitř a výzvy a rady, které dostávají, nemohou mít jiný účinek než jim připomenout, aby nezapomínali na lásku a odpuštění, kterého se jim dostalo.“ (čl. 53 a 55)
Eucharistii můžeme považovat za syntézu nové smlouvy. Skrze eucharistické spojení vstupujeme totiž „do nejužšího společenství s Bohem a s lidmi současně. Proto není možné být v tomto hlubokém životním spojení s Ježíšem a přitom se chovat k Bohu a k lidem způsobem, který Ježíšovu chování protiřečí.“ (čl. 76)
Zejména v situacích odmítání Boží cesty ze strany lidí ukazují biblické spisy, že „se k Božímu daru připojuje odpuštění. Bůh nejedná jako neúprosný soudce a mstitel, ale nad svými padlými tvory se slitovává. … Základním rysem zjevené morálky je, že není nějakým ztrnulým a nepružným moralismem. Jejím ručitelem je Bůh, plný milosrdenství, který si nepřeje, aby hříšník zahynul, ale aby se obrátil a žil (srov. Ez 8,23.32).“ (čl. 80)
Eschatologický cíl má být horizontem, který inspiruje k mravnímu jednání. Slovy dokumentu: „Křesťan má … hledět k … poslednímu cíli jako ke svému inspirativnímu úběžníku. Mezi jeho současným stavem a posledním cílem existuje stále rostoucí kontinuita života.“ (čl. 87)

Některá biblická kritéria pro morální reflexi (druhá část)

Druhá část dokumentu vyvozuje z textů Starého a Nového zákona kritéria morálního jednání pro současnou dobu, a sice dvě základní a šest konkrétních.
K základním kritériím patří shoda s biblickým pojetím lidské bytosti a shoda s Ježíšovým příkladem. Máme-li tedy vynést morální úsudek, musíme si „položit především dvě otázky:
1. Je určité morální stanovisko v souladu s teologií stvoření, to je s pojetím lidské bytosti v celé její důstojnosti, totiž jako Božího obrazu... v Kristu, který je sám… obrazem neviditelného Boha?
2. Je v souladu s teologií smlouvy, tedy pojetím lidské bytosti, povolané jak kolektivně, tak individuálně k důvěrnému společenství s Bohem a k účinné spolupráci na budování nového lidství, které dochází svého naplnění v Kristu?“ (č. 94)
Zároveň se musíme tázat, zda považujeme Ježíšovo chování za normu a zdroj inspirace? (srov. čl. 100).
K šesti specifickým kritériím patří:
Z odstavce „orientace pro dnešek“ u kritéria konvergence cituji úryvek textu jako „ochutnávku“, která by mohla vést k důkladnému přečtení celého dokumentu: „Technický potenciál lidstva, založený na objevech přírodních věd, umožnil využití i zneužití přírodních zdrojů, jaké bylo dříve nepředstavitelné. Velký rozdíl mezi národy, co do jejich moci ekonomické, vědecké, technické, politické a vojenské, vedl k obrovské nerovnosti v podílu na využívání přírodních zdrojů. Vzrůstá citlivost na problémy ekologické a na problémy spravedlivého rozdělování, které odtud vyvstávají. Sílí vědomí nutnosti účinné iniciativy na ochranu přírody, která představuje společné dědictví celého lidstva, a na rovnoměrný podíl všech národů na tomto dědictví.
Bible nenabízí bezprostřední a hotové odpovědi, které by tyto problémy vyřešily. Avšak její poselství o Bohu, Stvořiteli všeho a všech, o lidské odpovědnosti za stvoření, o důstojnosti každé lidské osoby, o zvláštní péči o chudé atd., připravuje křesťany k aktivní a plodné účasti na společném hledání, které si klade za cíl poskytnout vhodné řešení existujících problémů.“ (čl. 110)

Všeobecný závěr

Autoři dokumentu vnímají výsledek své práce realisticky: „Předcházející řádky jasně ukazují na jedné straně některé výrazné linie, na druhé straně ale také neúplnost, kterou se dokument Papežské biblické komise nutně vyznačuje, protože pojednat v něm o všem je nesplnitelný úkol.“ (čl. 159) Přesto by měl dokument vyvolat dialog o biblické morálce s věřícími jiných křesťanských vyznání i s věřícími jiných náboženství (zejména se Židy, našimi „staršími bratry“). Členové Papežské biblické komise jsou přesvědčeni, že jejich úvahy mohou pomoci pastýřům, pastoračním animátorům, katechetům, učitelům a samozřejmě křesťanským rodičům nalézt vhodné způsoby sdělování morální nauky církve (srov. čl. 161).

Poznámky:
1  Členové Papežské biblické komise připravovali text šest let, jak svědčí její bývalý člen HENRY WANSBROUGH, OSB, „The Bible and Morality: Biblical Roots of Christian Conduct“, in: Scripture Bulletin, sv. XXXIX, č. 2, 2009, s. 92.
2  Kromě recenze zmíněné v první poznámce lze doporučit: POPOVIČ, A. „Biblija i moral – prema dokumentu papinske biblijske komisije, in: Bogoslovska smotra, 79 (2009), s. 371–392; ARTUS, O. „Bible et Morale: le nouveau document de la Commission biblique pontificale“, in: Cahier Évangile, č. 149, 2009, s. 62.
3  Množné číslo „biblické teologie“ upozorňuje na několik výrazných teologických koncepcí v Písmu svatém, které nelze nivelizovat na jedinou biblickou teologii. Příkladem může být ve Starém zákoně takzvaná „deuteronomistická“ teologie, v Novém zákoně „pavlovská“ nebo „janovská“ teologie.

Abstrakt: Bibel und Moral
Der Aufsatz präsentiert das neueste Dokument der Päpstlichen Bibelkommission „Bibel und Moral“ (2008) mit dem Untertitel „Biblische Wurzeln des christlichen Handelns“. Der Autor weist auf die Struktur des Dokuments hin, er betont und zitiert einige beachtenswerte Passagen, zum Beispiel die progressive Interpretation des Dekalogs.

Ke stažení: Bible a morálka, 139 kB