B Inspirace k článku Pavel a křesťanská obec - scénáře

Autor: Markéta Rumpíková - Číslo: 2011/3 (Praktická příloha (volná příloha časopisu))

Situaci v prvních křesťanských obcích komplikovala řada skutečností. Zmíněný článek nabízí hned několik témat, která jsou aktuální i pro nás a o nichž můžete ve skupině diskutovat. Například:

• rovnost bratří a sester v Pánu;
• jinakost křesťanského života;
• V čem je přesvědčení křesťanů stejné?
• Jakou roli hraje v mém životě podpora společenství ve víře?
• moje vzory;
• vztah mezi společenstvím a Bohem;
• žít z vydanosti Krista (nejen v něm vidět vzor);
• společenství jako ústrojný organismus a jako Boží rodina.

Scénáře k některým námětům:

Scénář č. 1: Rovnost bratří a sester v Pánu

(spíše pro dospělé)

• Motivační hra: v prostoru je postavena židle, přidáme další židli tak, aby byla ve vztahu k té původní nadřazená (aby vyjadřovaly vztah nadřazenosti a podřazenosti), přidáme další židli tak, aby byla nadřazená dvěma stávajícím, postupně můžeme přidávat další a další. Vždy ta poslední musí být nadřazená těm ostatním. Potom zkoušíme změnit postavení židlí tak, aby si byly všechny navzájem rovny. To samé můžeme zkusit i se sebou, tedy vstupovat postupně do takových pozic, aby byl vždy jeden nadřazen ostatním. Můžeme nejprve pracovat jen ve dvojici a vzájemně se „trumfovat“ (jeden zaujme určitou pozici, druhý zaujme takovou, aby byl vůči tomu druhému nadřazen, poté ten první přeruší svou pozici a zareaguje na svého partnera a snaží se udělat gesto, postoj, kterým mu vyjádří zase svou nadřazenost, atd.). To samé můžeme také dělat jako celá skupina. Na konec musí vždy proběhnout fáze, kdy se snažíme změnit naše postavení tak, abychom se dostali do vzájemně rovných pozic.

• Skupina společně vymyslí několik rolí (postavení) ve společnosti. Každou z nich napíše na lístek (snažíme se vést skupinu tak, aby psala role výrazně odlišné – protikladné, viz článek chudí a bohatí, vlivní a bezvýznamní, svobodní a otroci, muži a ženy atd. – role můžeme přizpůsobit dnešní době).

• Každý za sebe si vylosuje jeden z těchto lístků (rolí) a pokusí se sepsat charakterizaci konkrétní postavy (tato postava je ale jen imaginární). Napíše také, jaké má klady a zápory. K této činnosti můžeme využít i dotazník, kde budou otázky týkající se postojů, názorů, jednání v určité situaci, vlastností dané postavy.

• Prezentace svých charakterizací – následná diskuse o jednotlivých postavách-rolích ve společnosti, debata o tom, zda by mohly být zastoupeny i ve společenství ve víře, v našem společenství, zda bychom se s nějakou postavou mohli ztotožnit atd.

• Vymyslet situaci, ve které by se mohly tyto postavy dostat do konfrontace či do konfliktu způsobeného právě postavením těchto rolí ve společnosti – zkusit proti sobě postavit role naprosto protikladné a zkusit rozehrát (dialogem či dramatizací) nebo jen slovně popsat jak by dané postavy mohly jednat, aby konflikt eliminovaly, či se mu úplně vyhnuly.

• Diskuse o tom, jak je v našem společenství možné zajistit rovnost bratří a sester, čím nebo jak k tomu mohu přispět já sám za sebe apod.

Poznámka: Charakterizace jde do hloubky dané postavy. Nezabývá se příliš jejími povrchními – viditelnými rysy, ale jde hlouběji – do vnitřních postojů. Definici charakterizace podává např. Josef VALENTA v publikaci Metody a techniky dramatické výchovy: „Charakterizace jde do vnitřních motivací a nuancí postojů postavy, do hledání jejích psychických charakteristik a zkoumání a vytváření jejího vnitřního života, což se pak samozřejmě zhodnocuje v rámci hry v prožitku hráče a ve vnějších projevech postavy.... Definičním prvkem charakterizace je tedy mimo další úkoly zobrazování individuálnosti a složitosti vnitřního života postavy.“ (Vydalo nakl. Grada, 2008).

Scénář č. 2: Společenství jako ústrojný organismus a jako Boží rodina

• Motivační hra: každý leží na zemi (můžeme i vsedě na židli, pokud máme nevyhovující prostor), soustředí se na své tělo, přemýšlí o něm jako o celku a také o každé jeho podstatné části: prsty, hlava, ústa, jazyk, nohy, oči, vlasy, krk, lokty, ramena, páteř atd. Snaží se pohnout částí těla, na kterou právě myslí.

• Přečteme úryvek z Písma Ř 12,4–8, můžeme přidat i část o hřivnách

• Rozdáme každému zvlášť předem z papíru nastříhané části těla – každému jednu (ruka, noha, hlava, dlaň, jednotlivé prsty, oko, nos... počet částí těla rovná se počtu účastníků ve skupince).

• Každý sám za sebe se zamyslí nad tím, v čem je dobrý, co umí, co je jeho „dar“, čím dobrým může přispět danému společenství, a zapíše to na svoji část těla.

• Debata o tom, jak těžké pro nás bylo najít ten svůj „dar“ a pojmenovat ho, jak ho mohu uplatnit sám pro sebe a jak ho mohu využít pro ostatní, pro své společenství.

• Přečteme úryvek z Písma 1 K 12,12–27.

• Spojíme všechny papírové části v jeden celek, v jedno tělo. Můžeme slepit na jeden velký papír.

• Debata o tom, jak je v našem těle jeho každá část důležitá, jak jsou na sebe napojeny a navzájem na sobě závislé a jak my sami jsme také samostatné části – jednotky, ale přitom součástí jednoho společenství, jedné Boží rodiny a máme v ní svoji funkci atd.

• Pokračování: Ježíš daroval církvi svého Ducha, ten ji oživuje a také ji podněcuje k dobrému... Hledáme v našem společenství projevy Ducha – připomínáme si situace, znovu se do nich vžíváme...

• Hledáme společného jmenovatele těchto momentů: jak jsme se cítili; jaký smysl v nich vidíme...

• Setkání zakončíme modlitbou: např. prosbou o Ducha Svatého, o schopnost vnímat jeho projevy a rozlišovat je.

Jakou roli hraje v mém životě podpora společenství ve víře?

K rozhovoru na toto téma mohou účastníky „otevřít“ vhodně zvolené motivační aktivity. Například:

I. skupina her: jsou zaměřeny na uvědomění si, že když jsem součástí nějaké skupiny – společenství, dělají se mi některé věci lépe, než když jsem sám za sebe. Když dělám danou věc já sám, může to být dobré, ale když totéž dělám s ostatními, může to být ještě lepší.

1. cvičení
Celá skupina sedí v kruhu. Pošle se klubko a každý sám za sebe si s ním zkouší chvíli hrát. Poté se klubko posílá v kruhu, a to tak, že se postupně rozmotává, tzn., že si každý vždy drží provázek v ruce a po zemi pošle klubko někomu dalšímu, nejlépe napříč. Takto se postupně vytvoří síť. Uvažujeme nad užitečností takové sítě vzhledem k těm, kteří jsou s ní spojeni (např. na síti můžeme někoho pohoupat; nastavit mu ji, když padá; ukrýt se pod ni...).

2. cvičení
Utvoří se dvojice, ve kterých si vzájemně kreslíme prstem na záda. Poté se vytvoří kruh, ve kterém sedí všichni za sebou tak, aby jeden dosáhl na záda tomu před sebou. Každý tedy někomu kreslí na záda a zároveň je mu na záda kresleno někým jiným. Zabýváme se pocity, které v nás hra vyvolala. Líbilo se nám to, nebo bychom raději byli mimo kruh? Je dobře, když se někdo nezapojí do této činnosti? Co znamená poskytovat si svobodu v jednání?

3. cvičení
Každý sám za sebe si omaluje svoji dlaň na papír, vystřihne ji a vykreslí. Samo o sobě už toto může být samostatné dílo. Potom ale celá skupina nalepí své dlaně na předem vystřižené kolečko z papíru. Vznikne tak krásná kytka nebo slunce ze všech dlaní ve skupině. Zamýšlíme se nad vytvořeným obrazem jako nad symbolem společenství – co může vyjadřovat? Jaké asociace v nás vyvolává?

4. cvičení
Skupina vytvoří společného hada (všichni se drží za ruce). Zavřou oči a vedoucí, který vidí, vede skupinu prostorem. Na předem domluvené znamení se všichni vzájemně pustí a chodí prostorem se zavřenýma očima každý sám za sebe. Na znamení se postupně opět uchopí za ruce a jsou znovu vedeni. Hovoříme o tom, jaké to bylo, když šel každý prostorem sám a když jsme šli společně držíce se za ruce.

II. skupina cvičení: cílem těchto motivačních cvičení je prověření si, jak moc důvěřuji lidem kolem sebe v nějakém mně známém společenství. Případně jak moc je pro mě pocit spolehnutí se na ostatní důležitý. V posledním cvičení jde spíše o podporu skupiny (společenství). Po každém cvičení se věnujeme nejprve reflexi pocitů účastníků hry, symbolice a souvislostem, které je na základě prožitku hry napadnou.

1. cvičení
Utvoří se kruh. Jeden ze skupiny jde doprostřed a začne se pomalu hýbat. Ostatní mu pomáhají pohyb dokončit, např. pokud zvedne nohu, někdo okamžitě zaplní volný prostor a podepře ji svým tělem. Takto skupina pomáhá jedinci se zvednout, lehnout si na zem, otočit se na záda, šplhat do vzduchu atd. Člověk uprostřed dělá pomalé pohyby, aby ostatní mohli rychle reagovat na jeho rozhodnutí.

Další cvičení patří k tzv. zážitkovým hrám zaměřeným na důvěru ve skupině. Tyto hry mají své přednosti zvláště pro teenagery. Jsou osvědčeným způsobem, jak je získat ke spolupráci ve skupině. Některé zážitkové aktivity ale mají také přísná pravidla, jinak by mohly být nebezpečné po stránce fyzické i psychické. Je třeba ctít naladění skupiny, svobodu jednotlivce apod. Tyto hry může moderovat pouze zkušený a vyškolený lektor, který zná jejich pravidla. Snazší hry z této kategorie najdete ve specializovaných příručkách, jako je např. NEUMAN, Jan. Dobrodružné hry a cvičení v přírodě. Praha : Portál, 1998. Doporučujeme je však zařazovat do náboženských programů s velkým rozmyslem, zvláště s jasně stanoveným účelem.

Žít z vydanosti Krista (je více než v něm vidět pouze mravní vzor)

Ježíš Kristus je často zvláště dětem předkládán jako vzor mravního jednání. Pokud k tomu dochází opakovaně a jednostranně, nedaří se zároveň v dětech podpořit vznik kladného osobního vztahu k Ježíši. Tento postoj může přetrvávat až do dospělosti. Žít z vydanosti Krista předpokládá již určitou zralost ve víře. Od věku přibližně 12 let však můžeme účastníky katecheze alespoň navést na tento způsob uvažování o Ježíši. Ježíšovy následovníky přitahovala jeho vydanost Bohu – plně se podřídil jeho plánu spásy a byl „poslušný až k smrti“.

Následující aktivity patří k motivačním – tedy k těm, které mohou ukázat rozdíl mezi vnějším přijetím daných pravidel a hlubokým vnitřním prožíváním skutečnosti:

Porovnání jedné věci ze dvou úhlů pohledu. VODA – ve sklenici: mohu se zamyslet, k čemu mi slouží, jaké má vlastnosti; ponoření se do ní (třeba jen ruky do nějakého umyvadla): změní se mi úplně vnímání vody samotné, je to něco, co se mě přímo dotýká, na co musím reagovat...

• Další variantou by mohl být třeba svetr nebo spací pytel – opět pohled zvnějšku – jakou s tím mám zkušenost, jak to vidím, nebo se do něho obléci a vnímat jeho kvality.

• Dále by to mohl být velký kus látky, který má uprostřed otvor pro hlavu. Postup je stejný, při oblečení látky člověk ještě vnímá jemnost, jak látka „klouže“ po jeho těle, a vnímá i proudění vzduchu, který vytváří pohyb člověka v kusu látky...

Apoštol Pavel je pro nás vzorem života ve vydanosti Ježíši Kristu. Můžete vytvořit podobný vlastní mozaikový obraz sv. Pavla. Načrtněte skicu jeho tváře na velkou čtvrtku a vyplňte ji útržky barevných papírů. Každý účastník katecheze napíše na svůj papírek drobným písmem odkaz na některý verš z Pavlových listů, který ho oslovil. (Vhodné pro biřmovance nebo dospělé). Verše můžete vypsat kolem obrazu slovně.