A Dar Ducha Svatého ve křtu a jeho působení v člověku

Autor: Marie Zimmermannová - Číslo: 2012/1 (Praktická příloha (volná příloha časopisu))

Pro děti do 9 let

Osobu poznáváme na základě jejího životního příběhu. Pro mladší děti jsou příběhy nejsrozumitelnější formou, jak porozumět působení Boha. Příběh Ducha svatého jim můžeme představit jednak na počátku veřejné činnosti Ježíše Krista počínaje křtem v Jordánu, jednak jejich vlastním příběhem víry, který začíná křtem.

Při výkladu Ježíšova křtu není třeba dětem vysvětlovat složitou skutečnost, že je jeden Bůh ve třech osobách. To je tajemství víry. My však víme, že Boží osoby působí jednotlivě, i když vždy ve vztahu k ostatním dvěma. Zcela názorně je to vidět na příběhu o Ježíšově křtu. Zde se nejen Duch svatý ukazuje přítomným viditelně, ale také je zde počátek Ježíšova veřejného působení, které koná v Duchu svatém, neboť ten je stále s ním, jak píše evangelista Marek i Lukáš (L 4,1). Na Ježíšově jednání pak můžeme dětem ukázat, k jakým projevům lásky Duch svatý člověka vede.

Tento přístup také vychází z pedagogiky křesťanské iniciace dětí (neboli uvádění dětí do křesťanského života): má-li být v dítěti probuzena víra v Boha, je nezbytné, aby se setkalo s Ježíšovou láskou. Když spojíme dar Ducha svatého, který dítě přijalo ve křtu (Duch svatý z nás ve křtu činí Boží syny a dcery, naplňuje naše srdce láskou a přebývá v něm), s naším jednáním, učíme dítě uvědomovat si působení Boží skrze Ducha svatého v jeho vlastním životě. Jednání dítěte by pak mělo být více motivováno touhou po dobru, ke kterému nás vede Duch svatý, než učením o přikázáních, která „je správné“ dodržovat.
Katechetovi doporučujeme jako přípravu na katechezi s dětmi pročíst a promyslet působení Ducha svatého podle Ř 8 (výmluvné jsou např. verše 5, 6, 8–10, 14, 26 nn).

SCÉNÁŘ PRO PRÁCI S DĚTMI

Naše téma můžeme zpracovat dvěma způsoby, podle toho, zda vyjdeme z události křtu v životě dítěte, nebo z biblického příběhu o křtu Pána Ježíše. Obsah obou je stejný, liší se pouze v uspořádání:

1. Křest dítěte
Vyjdeme z události křtu, kterou děti prožily, i když byly třeba ještě úplně malé a nic si z toho nepamatují. K. požádá rodiče, aby dětem vyprávěli o jejich křtu a ukázali jim památku na křest: křestní svíci a roušku, fotografie či videozáznam.
Po probrání vnějších okolností – co se děti o svém křtu dozvěděly, případně po zhlédnutí krátkého videozáznamu ze křtu některého dítěte nabídneme dětem obrázky se symbolickými předměty: voda, bílé šaty, olej, svíce. Úkolem dětí je seřadit je do správného pořadí, jak si to zapamatovaly z vyprávění. Připomeneme si, že:

• při polití vodou kněz říká: „Já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.“ V tu chvíli z nás Duch svatý činí (adoptivní) syny a dcery Boží;
• při oblékání do nových šatů (někdy se používá jen bílá rouška) jsme dostali „znamení“ synů a dcer Božích, naše srdce je naplněno Duchem svatým, zlo v něm nemá žádné místo;
• při mazání posvátným olejem, tzv. křižmem, jsme připojeni k „Božímu lidu“, tj. rodině Božích dětí, kterou Duch svatý neustále shromažďuje a ve které jsme si vzájemně bratry a sestrami a chválíme v modlitbě společně Boha, slavíme slavnosti apod.
• za nás tatínek nebo kmotr rozsvítil křestní svíci, která symbolizuje „světlo Kristovo“. Od té chvíle nám Duch svatý stále pomáhá vidět a šířit Kristovo světlo, to je jeho lásku k nám, a také dobrý příklad a umění porozumět věcem Božím.

2. Ježíšův křest
Událost Ježíšova křtu potvrzují všichni evangelisté. Markovo a Lukášovo evangelium zmiňují, že Duch svatý, který se po křtu ukázal nad Ježíšem jako holubice, jej po této události odvedl na poušť a od této chvíle ho vedl (viz článek M. Pitterové, s. 15). To bude pro naši katechezi s dětmi stěžejní výpověď (srov. také článek D. Vopřady, s. 7: „Člověk přichází na svět, aby přijal osobní lásku Boha, Ducha svatého, a tento Duch jej na této cestě provází až do konečného naplnění cíle, kterým je patření na Boha v Otci.“).
Pro práci s dětmi vybereme text Mk 1,4–12, jehož první část můžeme převyprávět, druhou přečíst doslova. Například:
Ukažte dětem katechetický obraz Ježíšova křtu od G. Pery (obraz je ke stažení na www). Povšimněte si gest rukou jednotlivých osob. Co vyjadřují? Kdo dává atmosféru celé scéně? Kdo je zde v tuto chvíli nejdůležitější? (Je to Duch svatý, který jako by propojoval dění na zemi s „nebem“, tedy s Bohem Otcem, jehož hlas se ozývá. A právě Duch svatý naplňuje Ježíše – viz žlutá barva – a všechny přítomné vede k postoji modlitby. Všichni se soustředí na to, co jim chce Bůh říct.)
Pokud děti porozuměly této výpovědi, je právě nyní vhodná chvíle na ztišení a modlitbu. K. je může naučit úvodní verš známé modlitby: „Přijď, Duchu svatý, naplň srdce svých věřících a zapal v nich oheň své lásky.“

3. Duch svatý v našem životě
Tuto část je na místě realizovat až ve druhém setkání s dětmi. Jejím záměrem bude ukázat na příkladu Ježíše Krista, k čemu jej Duch svatý vedl a jak spolu s ním působil, abychom děti připravili na spolupráci s Duchem svatým v jejich každodenním životě.
Výchozím biblickým textem pro nás budou krátké epizody z Markova evangelia, které lze společně nazvat „Ježíšův den“. Jde o události podle Mk 1,14–39: Ježíš hlásá Boží království, Ježíš povolává učedníky, Ježíš učí v synagoze, Ježíš uzdravuje posedlého, Petrovu tchyni a mnoho nemocných, Ježíš se modlí na osamělém místě, Ježíš jde s učedníky do všech městeček Galileje, protože evangelium je určeno všem.
Na www si můžete stáhnout obrázky a prezentaci k výše uvedenému textu. Na základě nich nechte děti uvažovat, k čemu a proč vedl Ježíše Duch svatý (tedy láska, která jej spojuje s Otcem).
Připomeňte dětem další osoby, které jednaly pod vedením Ducha svatého: Pannu Marii (plnou milosti, tj. Ducha svatého), která přijala od Boha úkol stát se maminkou jeho Syna; Alžbětu chválící Boha při setkání s Marií; Simeona a Annu, kteří pod vedením Ducha svatého rozpoznali v dítěti Ježíši Spasitele. Na nich je zřejmé, jak člověk může porozumět Božím záměrům, a to ho vede ke chvále Boha.
Trpělivě využívejte příležitostí, které dětem pomohou nejen porozumět spolupráci s Duchem svatým a učení rozlišovat dobro a zlo v denních situacích, ale přinesou jim z tohoto poznávání radost. Obracejte se s dětmi k Duchu svatému v modlitbě.

DUCH SVATÝ VE VÝUCE NÁBOŽENSTVÍ Lze o Duchu svatém „vyučovat“ děti, se kterými se setkáváme ve školách a které nemají nebo zatím nepřijaly dar víry, aby nešlo jen o mluvení, které je dětem vzdálené a v zásadě nesrozumitelné? Evangelium podle sv. Jana uvádí, že Duch svatý „vane, kam chce“ (J 3,8). Jiná místa Písma dokazují, že je to On, který působí v lidech veškeré dobro a směřuje jejich myšlení k otázkám po smyslu věcí. Účelem výuky náboženství, která má charakter první evangelizace, je nabídnout dětem a mladým lidem poznání víry v Boha tak, aby jim k Němu pomohla otevřít cestu. V tom může učitel náboženství počítat s pomocí Ducha svatého a s jeho působením i v srdcích dětí. Úkolem učitele je vytvářet prostor k tomu, aby se děti a mladí lidé o „dobru“ nejen učili a diskutovali o něm, ale aby na něm měli aktivní účast, přemýšleli o něm a byly jim ukazovány souvislosti mezi vírou v Boha a pozitivním příkladem života mnohých křesťanů apod. V uvedeném smyslu je tedy na místě hovořit ve výuce náboženství i o Duchu svatém. Představit ho jako Boží osobu, která působí to, co prožíváme jako obohacující, radostné, dobré... Proto lze i pro výuku náboženství vybrat a přizpůsobit některé nabízené postupy a aktivity v této příloze.