D Duch Svatý a naplnění lidského života

Autor: Redakce a spolupracovníci - Číslo: 2012/1 (Praktická příloha (volná příloha časopisu))

Pro mladé a dospělé lidi

Náměty jsou určeny pro pokřtěné věřící (také např. pro skupinu biřmovanců). Jejich záměrem je vytvořit prostor pro vzájemné sdílení zkušeností víry a uvědomění si působení Ducha svatého v nitru člověka.
Východiskem katecheze může být vybraná část z některého z článků tohoto čísla revue Cesty katecheze. Doporučujeme zejména tyto texty:

• z článku D. Vopřady o Duchu svatém v dějinách spásy podle sv. Ireneje z Lyonu jde o část nazvanou „Duch svatý a naplnění lidského údělu“;
• z článku prof. C. V. Pospíšila je pro zvolený postup vhodná část od 4. odstavce podtitulu 1 (Symboly Ducha svatého a jeho přebývání v nás). Tato část začíná slovy: „Mnohem více než symboly…“ a končí až před podtitulem 2.

Návrh postupu vychází z metody tzv. kooperativního učení, jejíž přínos spočívá v tom, že se účastníci učí od sebe navzájem. Každý se dívá na stejné skutečnosti z různého úhlu pohledu na základě odlišností mezi sebou a tím se vzájemně obohacují.

Postup:
K. si pročte a promyslí zvolený výchozí text. Doporučujeme podtrhnout si věty, které považujete za důležité a srozumitelné účastníkům své skupiny pro katechezi. Tyto věty vypište na jednotlivé lístky (každou větu na jeden lístek). Způsob práce ve skupině závisí na její velikosti.

Varianta pro větší skupinu (více než 15 účastníků): K. vypíše jednotlivé věty pod sebe na jeden list papíru (v libovolném pořadí), listy nakopíruje pro každého účastníka katecheze. Po rozdání listů K. požádá účastníky, aby si věty přečetli a seřadili je podle toho, nakolik je zaujaly. Poté se pokusí najít ve skupině ty, kteří dali na první místo stejnou větu, a vytvoří dvojice nebo trojice, které se shodly. Tyto dvojice či trojice prodiskutují mezi sebou vybranou větu a poté si ve skupince vzájemně představí pořadí dalších vět a pohovoří o nich. Pokud se žádná dvojice na větě neshodne, vytvoří se dvojice či trojice libovolně. Každá si pak musí vybrat větu, s níž bude přednostně pracovat. Celkový čas asi 20 minut.

Ve druhém kroku mluvčí každé dvojice či trojice představí ostatním vybranou větu a okomentuje ji na základě diskuse ve skupince. Pokud má další skupina stejnou větu, přidá svůj komentář. Teprve poté se k dané větě mohou vyjádřit i účastníci dalších skupin.

Pro zvýšení účinku můžete pracovat metodou „galerie“. K. připraví větší papíry (nejlépe z flipchartu nebo alespoň A3) a ty rozdá každé dvojici či trojici. Ta napíše do hlavičky papíru vybranou větu a pod ní v bodech své komentáře (například: jak větě rozumíme; jakou máme zkušenost; v čem nás věta oslovuje; co nám vypovídá o Bohu či o Duchu svatém; jak je tato skutečnost pro nás důležitá apod.) Poté, co všechny skupiny zpracují svůj plakát, vyvěsí jej v místnosti (přichycením kouskem izolepy na skříně, tabuli apod.) tak, aby se kolem plakátů dalo procházet jako v galerii a všichni účastníci katecheze si je mohli pročíst. Doporučujeme dát vedle sebe plakáty se stejnou výchozí větou.
Výsledkem této aktivity by mělo být ono „přežvýkání“ každé věty a nabídnutí celé řady pohledů a podnětů, ke kterým účastníky přivedla.

Varianta pro malou skupinu:

K. položí lístky s jednotlivými výroky na stůl textem dolů. Musí napsat alespoň o pět lístků více, než kolik je účastníků. Některé věty se mohou opakovat. Na pokyn si každý účastník vezme jeden lístek a zamyslí se nad tím, co mu říká. Udělá si k němu poznámky na svůj čistý list papíru. Poté lístek vrátí na stůl a vezme si jiný. Takto vystřídá alespoň pět různých lístků. K. připraví podobně jako v předchozí variantě pro každý výrok jeden papír A3, do jehož hlavičky výrok opíše většími písmeny. Tyto papíry kolují mezi účastníky a oni na ně připisují své poznámky k jednotlivým větám. Poté papíry opět „vystavíme“ v galerii a K. nebo pověřený účastník moderuje debatu podle zapsaných poznámek.

Pokud je skupina opravdu malá (do pěti lidí), pak se lze obejít bez zápisů a můžete diskutovat přímo. Smyslem zápisů je vytvořit opravdu klid a prostor k hlubšímu zamyšlení nad jednotlivými výroky.
Celou aktivitu zakončete modlitbou, ke které otevřete prostor nasloucháním podobenství o hřivnách. Postavte se, rozsviťte svíci a vyberte lektora, který přečte evangelium. Může to být i více čtenářů podle jednotlivých služebníků (ten, který dostal deset, pět, dvě a jednu hřivnu). Text: Mt 25,14–30. Po četbě se posaďte a nechte prostor pro spontánní modlitbu.

Účastníci katecheze by měli dojít k poznání, že oněmi „hřivnami“ nejsou jen naše schopnosti, jež máme údajně vlastním úsilím rozvíjet, jak je význam tohoto textu obvykle chápán. Onou hřivnou je především dar Ducha svatého, na něhož se učíme být citliví a pod jeho vedením konat dobro.

DUCH SVATÝ PŮSOBÍ VE VŠECH NÁRODECH

Z předchozích příspěvků by mělo být zřejmé, že působení Ducha svatého nelze redukovat pouze na svátosti, ani ne pouze na projevy víry křesťanů. Pro práci s mladými a dospělými lidmi vám nabízíme úryvky ze dvou textů, se kterými můžete pracovat jednak podobným způsobem, jako je uvedeno v předchozím příspěvku, nebo také porovnáním obou textů:
Postup:

• rozdejte účastníkům katecheze Text 1. Požádejte je, aby si jej pročetli. Poté vyzvěte jednoho dobrovolníka, který text nahlas stručně reprodukuje;
• totéž proveďte s Textem 2;
• požádejte účastníky, aby našli v obou textech shodné nebo podobné myšlenky. Nejprve pracuje každý samostatně, poté se každý vysloví k jedné nalezené společné myšlence. Každou z nich zapište na tabuli nebo flipchart, aby je všechny měli účastníci před očima;
• zkuste v diskusi společně domyslet, co znamenají uvedené myšlenky pro náš dialog s nekřesťany, jaké existují předsudky nebo naopak zda je dobro ve světě spojováno s Duchem svatým.

TEXT 1: úryvek z kázání Vincence Zahradníka, teologa 19. století (kázání vyšla roku 1833 v knize Sedmmecítma svátečních kázání):
Rozjímejme nejprv, kterak Duch svatý působil v jiných a nepřestává působiti mimo nás:
Duch svatý po všecky časy a v každém národu na zemi dobrodějně působil a působí. Po všechny časy se nacházeli lidé, nad jiné rozumní, moudří a ušlechtilí. V každém pronárodu země mnoho pěkného pravého a dobrého známo bylo a spolu v skutek se uvozovalo.
Mezi pohany byli mudrcové, jejichžto vtipu, umění a moudrosti se až vposavade divíme. Ktož by se opovážil říci, že se v těch národech a zemích, v kterých ještě nepanuje víra křesťanská, nic dobrého, nic krásného a vznešeného nenalézá? Pakliže se všude, kde byli a kde jsou lidé, mnoho prospěšných známostí, mnoho dobroty a ušlechtilosti nachází: komu to všechno pravé, dobré a ušlechtilé, jakožto původu přičísti máme? Komu jinému než Bohu, jmenovitě pak Duchu svatému? Všemocný, svatý a moudrý jest Bůh, a protože Duch svatý stejnou mocí svou celé pokolení lidské proniká, učí, šlechtí, vzbuzuje a vede.
Pozorní tedy buďme na všechno pěkné, spanilé a dobré, nechť se to kdekoliv nachází, abychom tím povzbuzeni byli k plnějšímu chválení a velebení Boha, Ducha svatého. Vězmež také, že se i od lidí, kterýmž nesvítilo a až posavade nesvítí světlo křesťanské víry, nejedné dobré a spasitelné věci naučiti můžeme, poněvadž Duch svatý i také v nich konal a konati nepřestává dílo své.
Duch svatý v každém pronárodu jiskry pravdy vypouští a semeno moudrosti rozsívá. Tou příčinou plní buďme dobré naděje, že se pokolení lidské více i více zvelebuje, šlechtí a k vytčenému konci svému, ctnosti a blaženosti blíže a blíže přistupuje.

TEXT 2: úryvek z encykliky papeže Jana Pavla II. o misijním poslání církve Redemptoris missio, čl. 28 a 29:
Duch se v církvi i v jejích členech projevuje různým způsobem; avšak jeho rozsáhlá přítomnost a působení jsou neomezené prostorem a časem. Druhý vatikánský koncil připomíná působení Ducha v srdci každého člověka jakožto „símě slova“, v náboženských podnětech, v úsilí jakékoli pracovní aktivity, nakolik je orientována na pravdu, na dobro, na Boha. (…)
Přítomnost a působení Ducha se dotýká nejen jednotlivců, ale také společnosti a dějin, národů, kultur a náboženství. Právě tak stojí Duch u vzniku vzácných ideálů a dobrých iniciativ lidstva na jeho cestě: „Podivuhodnou prozřetelností řídí dráhu časů a obnovuje tvářnost země.“ Zmrtvýchvstalý Kristus „působí silou svého Ducha v srdcích lidí, nejen tím, že probouzí touhu po budoucím světě, ale také tím, že inspiruje ony velkolepé myšlenky, čistí a upevňuje je, a tak velká lidská rodina ztvárňuje svůj život a podřizuje celý svět tomuto cíli. A opět: je to Duch, který rozsévá „semena slova“, která jsou tu v ritech a kulturách, a je připravuje k dozrání v Kristu.
Tak nás vede Duch, který „vane, kam chce“ (Jan 3,8), který „působil ve světě ještě dřív, než byl Kristus oslaven“, který „naplňuje svět a ví o všem, co se mluví“ (Mdr 1,7): vede nás k tomu, abychom rozšířili svůj pohled a všímali si v každý čas a na každém místě jeho působení a uvažovali o něm.