E Letnice a letnice pohanů
Autor: Petr Chalupa - Číslo: 2012/1 (Praktická příloha (volná příloha časopisu))
Letnice (Sk 2,1–13)| Metodika | Obsah |
| Návaznost na Ježíšovo nanebevstoupení | |
| Každý účastník setkání si ve své Bibli vyhledá vyprávění o Ježíšově nanebevstoupení. Ve svých úvahách nad těmito texty se zaměříme na příslib seslání Ducha svatého. | Navazujeme na obě vyprávění o Ježíšově vyvýšení (Lk 24,44–53; Sk 1,1–11). Pomocí vyprávění o vyvýšení připojuje Lukáš Skutky apoštolů ke svému evangeliu. Vytváří tak předpoklad pro následující události, které se odehrály o letnicích. V obou vyprávěních o vyvýšení je přislíben Duch svatý (Lk 24,47–49; Sk 1,4–8). |
| Literární podoba zprávy o Letnicích (Sk 2,1–13) | |
| Ve dvojicích zkoumáme stavbu a členění zprávy o Letnicích. Dbáme přitom na tyto (a podobné) znaky: dvojí vyprávění o stejném obsahu, spojky, otázky atd. | Zpráva
o Letnicích je ve Skutcích apoštolů uměleckým dílem.
Můžeme si to uvědomit pomocí grafického znázornění struktury. Základní členění: verše 1–4 (spojky: „a“) verše 5–13 (spojky: „když, tu“) Souběžně stejný obsah: ve verších 2 a 3 a ve verších 7 a 12 Seznam národů: verše 9–11a Vyprávění o Letnicích není zprávou, ale je teologickou řečí plnou symbolů: „Všichni byli shromážděni na jednom místě“ vůbec neudává místo. Lukáš chtěl zdůraznit, že „všichni (apoštolové) byli pohromadě“. Od zprávy by se také právem očekávalo, že budou důkladněji vylíčeny vnější okolnosti „hukotu“, „prudkého vichru“ a „rozdělujících se jazyků“. S ničím takovým se nesetkáme. Údaje jsou velmi skrovné. Obrazná řeč o „jazycích“ je dvojznačná. (Jazyk může znamenat jak část mluvidel, tak i řeč samotnou.) Uvážíme-li k tomu, že řeč o „bouři a ohni“ patřila k běžným představám o Boží blízkosti, klademe si otázku, zda vůbec chce Lukáš popisovat vnější události (srov. Iz 66,15: „Hle, Hospodin přichází v ohni... v plamenech ohně.“). „Mluvení jinými jazyky“, které „Duch svatý“ způsobuje, se v této souvislosti (verše 8–11) zřejmě vztahuje na schopnost mluvit „cizím jazykem“. 5. verš připomíná Židy z celého světa, kteří připutovali slavit letnice do Jeruzaléma. (Moderátor se může obšírněji zmínit o židovských letnicích podle některého z biblických slovníků, např. LÉON-DUFOUR, X.: Slovník biblické teologie.) Teologicky jde o určitou souběžnost: Podobně jako souvisí vyjití z Egypta (slavené Pesachem) s přijetím Zákona na Sinaji (slavené o letnicích), patří k sobě zmrtvýchvstání (Velikonoce) a seslání Ducha svatého (Letnice). Zůstává otázkou, s čím souvisí „zvuk“ v 6. verši. Zda s „jinými jazyky“, nebo s „hukotem“, nebo s obojím? Rozruch se uklidňuje tím, že každý slyší svou řeč. Nejde tedy ani o „ohnivé jazyky“, ani o „hukot“. I to je důležitým znakem, že nejde o popis vnějších událostí. Otázky ve verších 7n. a 12 názorně ukazují zmatek a údiv účastníků. Seznam národů (ve verších 9–11) neudává skupiny jen jazykové, ale také náboženské („židé i obrácení pohané“). Ani „mluvení jinými jazyky“ neznamená kázání, ale „hlásání velikých Božích skutků“ (v. 11), tedy oslavu a slavnostní vyznání. Vlastní kázání (Sk 2,14–40) je vyvoláno teprve otázkou: „Co to má znamenat?“ (v. 12) Reaguje na povrchní vysvětlení okolostojících („Jsou opilí“, v. 13). |
| Současný význam Letnic pro nás | |
| Každý z účastníků setkání se pokusí o krátkou písemnou meditaci. Doplňuje větu: „Letnice (slavnost Seslání Ducha svatého) pro mě znamenají...“ | Lukáš vypráví nejen o tom, co se stalo o Letnicích, ale uvádí mnoho typického pro vnímání Ducha svatého v křesťanských obcích. Je tedy rovněž oprávněná otázka: Kde se odehrávají „Letnice“ v našem životě? Jak dospíváme od „strachu“ (srov. učedníky) k „odvaze“ a „přesvědčivé síle“? |
Letnice
pohanů (Sk 10,1–11,18)
| Metodika | Obsah |
| Reakce na výzvu | |
|
První křesťanské obce, které tvořili většinou Židé, si záhy kladly otázku, zda se křesťanské poselství má obracet jen k Židům. V jejich okolí byli „bohabojní“, kteří sympatizovali se židovstvím, a první misionáři (Pavel) pracovali na pohanském území. První křesťané museli vnímat jako výzvu, zda je možno překročit tyto hranice. Pavlova misie ukazuje, že velmi brzy přistupovali ke křesťanství i jiní lidé než Židé. Pavel na tuto výzvu odpověděl kladně: „Ježíš Kristus... je Pánem všech“ (Sk 10,36). Tento krok od misie mezi Židy k misii mezi pohany patří k tomu nejzávažnějšímu, co se dělo v první obci. Ta se přitom cítila vedena Duchem svatým. |
| Práce s textem | |
| Úryvek se pokusíme rozdělit na jednotlivé scény. | Lukáš
se zamýšlí teologicky nad rozhodnutím přijímat mezi křesťany i ne-židy.
Vypráví o obrácení. Toto vyprávění je nejdelším vyprávěním ve Skutcích.
Už takto Lukáš upozorňuje na jeho význam. Nejde mu o jednu událost,
jednotlivce či skupinu lidí. Chce ukázat, jak chce Bůh připustit pohany
ke spáse zprostředkované Ježíšem Kristem a předávané v církvi. Vyprávění o obrácení je promyšleně rozděleno do 5 scén: 10,1–8: Kornéliovo vidění v Cesareji 10,9–16: Petrovo vidění v Joppe 10,17–23: Petrovo setkání s Kornéliovými posly v Joppe 10,24–28: Petr a Kornélius v Cesareji 11,1–18: Petrovo zhodnocení v Jeruzalémě Promyšlené členění prozrazuje obtíže, které s sebou rozhodnutí k misii mezi pohany přinášelo. Petr zde vystupuje v roli „klíčové osobnosti“ (srov. Mt 23,13), která mu v první obci náležela. K Božímu zásahu dochází současně na dvou místech, tyto zásahy vedou k setkání Petra a Kornélia: Cesarea a Joppe 10,1–8: Kornéliovo vidění 10,9–16: Petrovo vidění 10,17–23: poslové u Petra 10,24–28: Petr u Kornélia Jeruzalém 11,1–18: Petrovo zhodnocení |
| Působení Ducha svatého na začátku misie mezi pohany | |
| K
dramatickému ztvárnění Sk 10,1–11,18 je třeba stanovit tři místa
(Cesarea, Joppe, Jeruzalém) a rozdělit role: Kornélius
Boží anděl dva sluhové zbožný voják Petr Duch svatý bratři z Joppe Kornéliovi příbuzní a přátelé apoštolé a bratři v Judsku Závěrečný rozhovor o scénickém provedení. |
Boží
působení při rozhodování v první křesťanské obci Lukáš popisuje
rozmanitě:
Učíme se vnímat Lukášovo vypravěčské umění a Boží působení v církvi. |