Cesty katecheze - časopis pro katechetiku a náboženskou pedagogiku

Hlavní menu:

Věřím v Ducha svatého, Pána a dárce života...

Autor: Marie Zimmermannová - Číslo: 2012/1 (O čem to spolu rozmlouváte?)

O Duchu svatém v životě církve a světa – inspirace v živé tradici církve

V srpnu roku 2011 byly publikovány výsledky analýzy šetření postojů středoškolské mládeže České republiky k náboženství a spirituálním otázkám. Šetření zorganizovala Křesťanská akademie mládeže (KAM) a jeho výsledky analyzovala a komentovala PhDr. Dana Hamplová, Ph.D. z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Celkem bylo dotazováno 6911 chlapců a dívek na 149 školách ve 30 obcích. Některé zajímavé výsledky vzhledem k našemu tématu uvádíme ve sloupku vpravo.
Výsledky výzkumu vedou k otázkám, ale také obsahují výzvy. Například: 76 % z dotazovaných mladých lidí se považuje za „spirituální“ osoby. Jaké otázky a touhy se pod tímto označením skrývají? Když k tomu vezmeme v úvahu skutečnost, že mladí lidé si nejsnáze nechají poradit a pomoci od svých vrstevníků, pak se můžeme ptát, jak oněch 7 % věřících mladých křesťanů vnímá svůj duchovní život, respektive kým je pro ně Duch svatý, co o Něm vědí, jak se v jejich životě projevuje, jak se k Němu obracejí? Jsou schopni svědčit svým vrstevníkům o působení Ducha svatého, který je „Pánem a dárcem života“?
Katecheze mladých věřících má z tohoto úhlu pohledu otevřen velký prostor. Katechizující však musí být na vstup do něj dobře připraven. Může se opírat o svoje vlastní poznání a zkušenosti, a také o živou tradici církve. Co nám v tomto ohledu nabízí ona?
Jak věří v Ducha svatého církev, je synteticky formulováno ve Vyznání víry: „… věřím v Ducha svatého, Pána a dárce života, který z Otce i Syna vychází, s Otcem i Synem je zároveň uctíván a oslavován a mluvil ústy proroků.“ Nauku o Duchu svatém v novodobé historii církve rozvinul papež Lev XIII. v encyklice Divinum illud munus (1897). Papež Pius XII. nazval Ducha svatého v encyklice Mystici corporis (1943) životním principem církve, v níž působí ve spojení s Kristem, hlavou jeho mystického těla.
Druhý vatikánský koncil, jehož 50. výročí zahájení si v tomto roce připomeneme, shrnul působení Ducha svatého v církvi v čl. 4 konstituce Lumen Gentium. Koncil též poukázal na nezbytnost znovu přehlédnout nauku o Duchu svatém. Papež Pavel VI. k tomu řekl v roce 1973 při generální audienci: „Po christologii musí následovat nové studium a nový kult Ducha svatého. To je nepostradatelný doplněk koncilního učení.“ Papež Jan Pavel II. napsal v encyklice o Duchu svatém: „Skutečně, koncilní texty svým učením o církvi samé a o církvi ve světě nás povzbuzují, abychom stále více vnikali do trojičního tajemství Boha cestou evangelijní, patristickou a liturgickou: tato cesta nás totiž vede k Otci – skrze Krista – v Duchu svatém.“ (DeV, čl. 2)
V roce 1981 se v Římě a v Cařihradě slavilo 1600. výročí prvního cařihradského koncilu (r. 381), při kterém byl k vyznání víry v Ducha svatého v nicejské formě připojen přídavek: „Pána a dárce života, který od Otce vychází, který s Otcem i Synem je stejně uctíván a oslavován, který mluvil skrze proroky.“ Formulace druhé části tohoto přídavku byla později ze strany římské církve rozšířena, což přispělo ke sporům mezi západní a východní církví. Papež Jan Pavel II. viděl v oslavách zmíněného výročí příležitost uvědomit si, že právě Duch svatý je nejvyšším zdrojem jednoty církve a ukazuje cestu k jednotě křesťanů.
Papežovou odpovědí na výzvu koncilu bylo vydání tří encyklik, které se postupně zabývají jednotlivými osobami Nejsvětější Trojice: Redemptor Hominis (Vykupitel člověka, 1979), Dives in misericordia (Bohatý milosrdenstvím, 1980) a Dominum et Vivificantem (Pána a dárce života, 1986). Jan Pavel II. chtěl encyklikou o Duchu svatém také odpovědět na hluboké touhy lidí, jak je u svých současníků vnímal: jde o nové objevení Boha v jeho realitě nekonečného Ducha, který přesahuje věci lidské, jak ho Ježíš představuje Samařance; jde o nezbytnost uctívat ho „v duchu a pravdě“ (J 4,24); o naději, že v něm naleznou tajemství lásky a sílu k „novému stvoření“ (Ř 8,22; Ga 6,15); ano, že naleznou toho, který dává život (srov. DeV, čl. 2).
Od vydání této encykliky uplynulo dvacet pět let. Její výzvy zůstávají aktuální.

„Věřící“ a „spirituální“ jedinci mezi českými středoškoláky
Některá zjištění šetření KAM 2011:

Výsledky šetření ukazují, že víra v nemateriální svět i zájem o duchovní záležitosti jsou mezi českou mládeží rozšířené, i když křesťanská víra je v menšině: 56 % lze označit za hledající, z nich 11 % věří v Boha a zajímá se o Něj). Specifickou skupinu představují mladí lidé, kteří věří v existenci Boha, ale uvádějí, že je Bůh nezajímá. Nejčastěji se jedná o chlapce a děvčata z křesťanských rodin, kteří se formálně hlásí k nějakému náboženskému vyznání.
Přibližně tři čtvrtiny studentů lze zařadit mezi „spirituální jedince“ se zájmem o duchovní a spirituální otázky či neodmítající možnost nemateriálních jevů, jejich postoje však nelze označit jako křesťanskou víru (76 procent).
„Spirituální jedinci“ věří, že existuje něco víc než viditelný materiální svět, nebo na tuto otázku odpověděli „nevím, nepřemýšlel jsem o tom“ (polovina z těch, kdo vybrali odpověď nevím/nepřemýšlel jsem o tom, uvedla, že věří v Boha nebo v něco nad námi). Jedná se tedy o chlapce a děvčata, kteří neodmítají existenci nadpřirozena či nemateriálního světa, nepatří však do skupiny vyhraněně věřících.
Pouze 17 % respondentů lze označit za „ateisty“ a 7 procent za „věřící křesťany“. Jedná se o studenty, kteří odpověděli, že věří v Boha a zajímají se o Něj, věří, že Ježíš je Boží Syn a Spasitel, a hlásí se k některé církvi nebo náboženskému společenství.
Ačkoliv má většina věřících studentů rodiče, kteří se hlásí k nějakému náboženskému vyznání, neznamená to, že by se děti vyznávajících rodičů automaticky zařazovaly do kategorie věřících křesťanů. Pouze pětinu dětí s alespoň jedním vyznávajícím rodičem lze totiž označit za věřící. V rodinách, kde se oba rodiče hlásí k náboženskému vyznání, lze mezi „věřící“ zařadit třetinu dětí.

Zdroj: Religiozita české mládeže na základě výběrového šetření. Zveřejněno na www.kam.cz, rubrika Downloads, složka Různé.

Ke stažení: Věřím v Ducha svatého, Pána a dárce života..., 103 kB