A O významu biřmování v životě křesťana

Autor: Redakce a spolupracovníci - Číslo: 2012/2 (Praktická příloha (volná příloha časopisu))

Námět pro katechetické setkání s lidmi, kteří uvažují o přijetí svátosti biřmování, ale nejsou ještě rozhodnuti

Člověk naší doby je zahlcen celou řadou nabídek, a to i v duchovním životě. Proto se nelze divit, že je zvyklý vybírat si mezi nimi. Otázkou je, podle jakých kritérií si volí: snadnost (nenáročnost)? zábavnost? zisk? srozumitelnost? smysluplnost?

Přijměme tuto skutečnost a připravme pro lidi, kteří nejsou rozhodnuti, zda mají do přípravy „investovat“ svůj čas a síly, katechetické setkání, které jim nabídne „látku“ k přemýšlení a vytvoří pro ně prostor. Metodika obsahuje celkem tři aktivity, které na sebe navazují. Zabývá se nejprve působením Ducha svatého v jednotlivých etapách Ježíšova života (zrození, růstu a zrání Ježíšova poslání), poté posláním církve a na něj navazujícím naplňováním životního poslání křesťana. Textové přílohy použité v aktivitách najdete ve složce 1202-PP-A (viz níže).

Příprava: Krátce vysvětlete možnost přijmout svátost biřmování (při ohláškách, ve farním zpravodaji apod.) a pozvěte zájemce na asi devadesátiminutové až dvouhodinové setkání na faře. Zajistěte si pomocníky pro podání malého občerstvení a přípravu sálu či učebny.

Úvod: Předpokládejme, že většina účastníků setkání chce být spíše informována a nejsou připraveni na vzájemné sdílení, dokonce by jim mohlo být nepříjemné. Přesto je vhodné začít zkušenostmi z praxe na téma, co může člověku dát nejprve sama příprava ke svátosti biřmování. Doporučujeme proto pozvat si dva až tři lidi různých generací, kteří se v nedávné době účastnili přípravy a přijali svátost biřmování, aby pohovořili o své motivaci, o zkušenosti, kterou jim příprava dala, o tom, jak prožívali vlastní slavnost s udělováním svátosti, i o tom, jak to změnilo jejich prožívání vztahu k Bohu a k církvi. Účastníci setkání pak mohou dostat prostor k otázkám nebo jiným podnětům.

Vlastní téma setkání: Při setkání budeme hovořit o Duchu svatém, neboť On je hlavním činitelem každého slavení svátosti a duchovního života člověka. On asistuje celému našemu životu, zejména nám pomáhá navázat a rozvíjet vztah k Bohu. Duch svatý v nás působí zrození, růst i zrání života s Bohem. Je nám stále darován, a to zejména ve svátostech. Ne proto, že by nám jej Bůh dával nedostatečně a neúčinně, ale abychom ve svém životě vnímali blahodárnou přítomnost Otce, který nám dal poznat svoji lásku ve svém Synu a vytváří z nás společenství ve svém Duchu.

Abychom si to dokázali představit, použijeme metodu analogie. Nejprve budeme zkoumat působení Ducha svatého v životě Ježíšově a v životě církve.

Nyní je třeba účastníky katecheze aktivně zapojit – to předpokládá „vizualizaci“ tématu, neboť se účinněji přemýšlí, má-li člověk před sebou nějaký materiál, který přitahuje jeho pozornost. Samostatná práce katechizovaných také umožňuje, aby uplatnili svůj způsob uvažování.

Aktivita č. 1: Duch svatý v Ježíšově životě

Každý účastník dostane životní příběh Ježíše Krista napsaný z pohledu přítomnosti a činnosti Ducha svatého v něm. Příběh je sestaven z výroků evangelia a dalších spisů Nového zákona (viz příloha 1). Katecheta si připraví kopii pro každého účastníka, rozstříhá ji na jednotlivé úryvky a rozdá je zamíchané. Úkolem každého účastníka je poskládat z těchto úryvků Ježíšův příběh chronologicky. Účastníci mohou pracovat i ve dvojicích.

• Po dokončení samostatné práce příběh společně převyprávějte vlastními slovy (to vyžaduje zamyšlení se nad obsahem každého úryvku).
• V dalším kroku rozdělte příběh na etapu zrození, růstu a zrání.
• Po dokončení této analýzy zkuste společně ve třech větách vyjádřit působení Ducha svatého v Ježíšově životě (každá věta shrne jednu z etap).
• Složený příběh nechte ležet na stole.

Aktivita č. 2: Duch svatý v životě církve

Duch svatý působí od počátku v církvi. První etapu – zrození církve – komentují církevní otcové, kteří viděli ve vodě a krvi, jež prýštily z boku Ukřižovaného, velikonoční svátosti křtu a eucharistie, ze kterých se rodí církev:

• Z boku Kristova, když zemřel na kříži, vzešlo obdivuhodné tajemství celé církve (SC 5).
• On, druhý Adam, usnul s hlavou skloněnou na kříži, aby mu byla ve spaní z boku vytvořena snoubenka (sv. Augustin).

Druhá etapa – růst – začíná sesláním Ducha o letnicích. Hned po něm církev zahajuje své misijní poslání.
Třetí etapa – zrání – je etapou budování církve v Duchu kolem Božího slova a eucharistie.
Rozdejte účastníkům katecheze přílohu č. 2, na které jsou shromážděny výroky ze Skutků apoštolů a z některých listů. Tyto texty svědčí o působení Ducha svatého v církvi. Úkolem přítomných je přečíst si tyto výroky a označit dva až tři, které je z nějakého důvodu oslovily. Pokud je to možné, sdělte si tyto výroky i inspiraci, kterou v nich účastníci katecheze vidí. Účelem této aktivity je uvědomit si rozmanitost působení Ducha svatého v církvi, která se nás týká i dnes.

Aktivita č. 3: Cesta k vlastnímu rozhodnutí

Člověk, který byl s Bohem spojen ve křtu, prožívá svůj život nejen v přirozené rovině, ale ve vztahu k Bohu. Zde je na místě alespoň stručně si připomenout dar křtu a jeho účinky. Optimální je, když se kandidáti biřmování již setkali s katechezí o křtu, např. v postní době v rámci přípravy na obnovu křestních slibů o velikonoční vigilii (viz také www, článek „Příprava na obnovu křestních slibů o Velikonocích“, publikovaný 10. 3. 2012, ve kterém jsou shrnuty všechny katechetické materiály přístupné v rubrice Ke stažení na těchto stránkách).
Ve křtu jsme byli zrozeni pro Boha, biřmování je určeno k rozvíjení a posílení tohoto života. K růstu vztahu k Bohu a k růstu církve je nám darována eucharistie. Tyto tři svátosti jsou nazývány svátostmi počátku křesťanského života (iniciačními). Růst ve víře podporujeme také Božím slovem, získáváním zkušeností díky skutkům lásky, setkávání s bratřími a sestrami ve víře apod. Růst má směřovat ke zralosti víry. Ověřte si, co si účastníci katecheze představují pod pojmem „zralost víry“.
Při přiblížení obsahu tohoto pojmu vycházíme z přesvědčení, že Bůh má pro život každého z nás svůj plán a my se ho snažíme objevit a přijmout za svůj. K tomu patří:

• pokračování v procesu lidského zrání;
• poznávání a přijímání osobního povolání;
• začleňování se do církve i přes chyby jejích členů;
• rozpoznávání vlastního povolání v církvi a zaujímání svého místa v naplňování jejího poslání.

(Více viz ALBERICH, DŘÍMAL. Katechetika. Praha : Portál, 2008, s. 98–99.)


Ke zrání víry je třeba pomoci Ducha svatého. Vždyť my sami ani nevíme, zač se máme modlit (srov. výrok apoštola Pavla v Ř 8,26). V úvodu jsme zmínili, že Bůh dary Ducha svatého nešetří, naopak jeho Duch je na nás stále vyléván. O tom, jak konkrétně ve svátostech, pojednává zejména článek J. Šlégra Teologie svátosti biřmování.

Každý z účastníků katecheze nyní stojí před nabídkou, na kterou je vhodné odpovědět (ne hned, každý má právo mít čas na rozmyšlenou). K jejich rozhodnutí můžeme nabídnout podněty ze zmíněného článku či od jiných autorů. Tyto podněty jsou zpracovány v příloze 3. K. je natiskne na papír, rozstříhá a nabídne účastníkům. Ti si mohou podněty, které je osloví, odnést domů nebo opsat.

Použitá literatura: GIGLIONI, P. Svátosti Krista a církve. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 1996.

• Příloha č. 1 - Ježíšův život v Duchu, 47 kB
• Příloha č. 2 - Duch Svatý v životě církve, 51 kB
• Příloha č. 3 - Význam biřmování, 44 kB