Etická témata v katechezi s dospívajícími mladými lidmi vyžadují specifický pedagogický přístup

Autor: Redakce a spolupracovníci - Číslo: 2012/3 (Praktická příloha (volná příloha časopisu))

Při práci s dospívajícími můžeme počítat s následujícím:

• dochází k velkému rozvoji rozumové složky jejich osobnosti; rozumějí dobře pojmu příčiny a následku, myslí v obecných pojmech a kategoriích a hlavně dovedou usuzovat, hodnotit a kriticky uvažovat. Mnozí učitelé a rodiče mohou být touto kritičností zaskočeni, ale je potřeba si uvědomit, že jde většinou pouze o projev nového, zralejšího vztahu k okolnímu světu. Dospívající prověřuje hodnoty, na kterých byl vztah s vychovatelem budován. Jsou-li pevné, obstojí;
• jsou schopni roviny symbolického uvažování, chápou abstraktní pojmy jako spravedlnost, pravda, právo apod.;
• účinněji se učí na základě poznání logických souvislostí. Proto je důležité pracovat v tomto období s materiálem, který dává jedinci smysl a nemusí jej pouze memorovat;
• rozvíjí se schopnost tvořit různé hypotézy, ověřovat jejich platnost a postupně je přijímat nebo zavrhovat. S tím souvisí i schopnost dospívajícího odlišit domněnku od prokázaného faktu a poté se jí vzdát, když nevyhovuje, a nahradit ji lepší;
• jsou schopni tzv. panoramatického vidění světa jak v přístupu ke světu, tak i k sobě samým. Častěji se objevují mravní soudy, které berou ohled na druhého, z jehož zorného úhlu se teď jedinec dovede dívat i sám na sebe. Tak je možné větší uplatnění vzájemnosti jako principu spravedlnosti.

Autorita učitele, přestože (v obecné rovině) prochází krizí a v každém případě je dospívajícími prověřována, má specifický význam. Učitel by měl projevovat tzv. přirozenou autoritu: přitahovat silou své osobnosti, poskytovat pomoc a vedení, kde je třeba. Následování takovéto autority předpokládá však i určitou míru svobodného rozhodování toho, kdo autoritu přijímá. Nelze kázat a moralizovat. Je třeba, aby vznikla vzájemná důvěra, možnost spolehnout se, zbavit se nejistoty a získat bezpečí. Pro samotné dospívající je charakteristická schopnost vzdorovat nepřízni osudu, něco vydržet, být věrný sám sobě, svému přesvědčení. Proto ocení přímé a otevřené jednání a stálost v názorech učitele.

Pozitivním způsobem komunikace mezi dospívajícími a dospělými je diskuse, ve které mohou svobodně vyjádřit svůj názor. Ten však nesmíme odsuzovat či kritizovat. Je důležité jej klidně vyslechnout, neurážet se a neurážet ani je, jsou-li v rozporu s našimi názory, ale klidně vysvětlit svoje stanoviska a stát se pro ně staršími, zkušenějšími a rozumnějšími partnery.

V době dospívání výrazně vzroste role a vliv vrstevníků. To plyne i z další charakteristiky tohoto období, a to tzv. denního snění, kdy člověk schopný chápat zákony logiky tyto zákony pomíjí a nechává se unášet svou představivostí. A právě tento sklon se projevuje tím, že se dospívající snaží uniknout kontrole dospělých a být více mezi vrstevníky. Z dětských skupin se tak stávají uzavřenější party. Toho můžeme využít i v různých společenstvích, která vznikají nebo plynule pokračují od dětských let. Vztahy uvnitř těchto komunit mezi mladými lidmi jsou nyní intimnější, závaznější, vyspělejší – objevuje se snaha více spolu „žít“, bavit se, povídat si, sdělovat a sdílet zážitky. Přátelství se teď zakládá na jiných kvalitách než dříve. A s tím může zkušený učitel velmi dobře pracovat.