Z příspěvků k cyrilometodějskému výročí
Autor: Vít Němec - Číslo: 2013/1 (Recenze)
Na pultech knihkupectví s křesťanskou literaturou se v nedávné době objevila nová barevně ilustrovaná knížka pro děti s názvem Jak slovo na Velkou Moravu přišlo, jejíž autorkou a zároveň ilustrátorkou je sestra Česlava Talafantová OP. Kniha vychází k 1150. cyrilometodějskému výročí a už to samo napovídá, že se její obsah snaží přiblížit dětským čtenářům poselství a odkaz díla svatých bratří Cyrila a Metoděje nejen na Moravě, ale i v dalších zemích, kam během svého života zavítali a kde působili.
Při prvním prolistování bychom mohli nabýt dojmu, že je tato publikace určena především dětem mladšího školního věku. Pokud si ale pročteme texty, zjistíme, že jejím nejlepším adresátem budou především žáci druhého stupně ZŠ nebo i starší (také v tiráži je kniha doporučena dětem až od 12 let). Obsah knížky je totiž především souvislým dějepisným vyprávěním o celoživotních osudech a činnosti obou soluňských bratří, přičemž nechybí zasazení do politických a náboženských souvislostí dané doby. Díky tomu může čtenář pochopit význam a smysl řady událostí ze života sv. Cyrila a Metoděje, které by pro něj jinak byly často nesrozumitelné. To ale neubírá textu, který je psán formou příběhu s použitím přímých řečí, na čtivosti a zajímavosti.
Přínosné je zde zařazení nejrůznějších málo známých historických faktů a hlavně mnoha zeměpisných údajů a několika mapek, díky nimž si žák může lépe udělat obrázek o tom, jak dlouhé a daleké byly všechny cesty, které museli bratři za svého života vykonat. Ze zajímavostí můžeme uvést např. způsob, jakým bratři objevili ostatky sv. Klimenta – zatímco legenda hovoří o zázraku, zde se můžeme dočíst, že šlo vlastně o archeologický průzkum, při němž bylo potřeba spolu s opravdovou modlitbou zapojit i vlastní rozum a důvtip. Také po faktografické stránce nemůžeme knížce upřít věrohodnost, protože autorka vycházela z prací předních odborníků věnujících se dějinám Velké Moravy (F. Dvorník, L. E. Havlík aj.).
V publikaci tak najdeme jen ojediněle drobné nepřesnosti – např. zmínku o Velehradě na straně 35: dnešní Velehrad v 9. století neexistoval a tento název se ve slovanských pramenech ani nikde neobjevuje; na straně 67 by měl být Metoděj označován jako moravský arcibiskup (resp. panonsko-moravský), ne pouze biskup, zvláště hovoří-li se o něm v souvislosti s nitranským biskupem Wichingem. Ojediněle se můžeme setkat také s tím, že jsou některé části textu volně upraveny a není zde zcela autentická shoda s obsahem legendy. Např. na straně 13 je zmíněna příhoda z Konstantinova mládí, kdy tento přišel při lovu nešťastnou náhodou o svého milovaného sokola, kterého si sám vycvičil (podle obrázků byl pták omylem zasažen šípem). Podle legendy Život Konstantinův šlo však o krahujce, který se Konstantinovi ztratil při jedné z vycházek do polí. Když totiž podle legendy tohoto ptáka vypustil, náhle se Božím řízením strhl vítr, který krahujce uchvátil a odnesl, takže se již nikdy ke svému pánu nevrátil. Ztráta milovaného krahujce měla být Božím záměrem vedoucím Konstantina k zamyšlení nad pomíjivostí světských radostí.
Drobnou slabinou knihy je také ten fakt, že se zde ve způsobu podání přece jen trochu stírá rozdíl mezi obsahem legendy a historickou skutečností, takže čtenář může získat dojem, že se všechno určitě stalo přesně tak, jak je zde napsáno. Typickým příkladem je vyprávění o obrácení českého knížete Bořivoje ke křesťanství, na čemž měl mít zásluhu právě arcibiskup Metoděj (příběh o hostině u Svatopluka, s. 70). Podle historiků tato událost nemůže mít ani pravdivý základ, což dokládá už jen ta skutečnost, že se ve staroslověnské legendě Život Metodějův, sepsané nedlouho po Metodějově smrti (885), pisatel o Bořivojově křtu vůbec nezmiňuje a dozvídáme se o něm až z Kristiánovy legendy z konce 10. století. Na druhou stranu je však nutné zdůraznit, že každé převyprávění historických událostí adresované dětem, což je i případ této publikace, nutně celou problematiku zjednodušuje; to určitě nemusí snižovat hodnotu daného díla. Pro katechetické účely totiž stačí, když kněz či katecheta o těchto zjednodušeních ví, ale nesnaží se při výkladu trvat na přesné historické pravdivosti celého textu. To ostatně ani není primárním účelem náboženské výuky nebo katecheze.
Z katechetického pohledu je velkým přínosem publikace především její úvod. Příběh totiž nezačíná narozením soluňských bratří, ale líčením velikonočních událostí, na které navázaly Letnice, po nichž se křesťanství začalo šířit po celém tehdejším světě. Misionáři, a tedy i oba soluňští bratři jsou tak díky tomuto úvodu představeni jako nositelé Kristovy radostné zvěsti a nástupci apoštolů. Vyprávění je završeno citátem z druhého listu Korinťanům (4,7–10).
Knížku doporučujeme nejen všem starším dětem, ale rovněž všem učitelům náboženství i dějepisu a také kněžím a katechetům, kteří by chtěli v hodinách nebo při setkáních probrat cyrilometodějské téma a rádi by o něm získali základní povědomí. I k tomu může tato publikace velmi dobře posloužit.
Ke stažení: Z-prispevku-k-cyrilometodejskemu-vyroci.pdf, 140 kB