Poselství o spáse pro člověka ve vitrážích M. Chagalla – komentář

Autor: Marie Zimmermannová - Číslo: 2013/3 (Praktická příloha (volná příloha časopisu))

Víra, která se nestane kulturou, nemůže být nikdy žitá naplno; dialog mezi vírou a kulturou je svým způsobem vždy dialogem dvou kultur. Plodem takového dialogu v životě Marca Chagalla je celá řada jeho uměleckých děl, mezi nimi i vitráže z kostela Fraumünster ve švýcarském Luzernu, které jsme představili na s. 26–28. Níže uvádíme podrobný komentář k vitrážím, na základě něhož jsme vypracovali scénář katecheze umístěný na webu. Účelem této katecheze je nabídnout účastníkům jako podnět k přemýšlení a prohloubení víry pohled na Boha a jeho plán spásy, který osobitým způsobem vyjádřil Chagall. Obrazový doprovod ke komentáři i scénáři je k dispozici ke stažení ve složce 1303-26.

KOMENTÁŘ K VITRÁŽÍM

Okno proroků je tvořeno třemi obrazy:

• Vrchol okna proroků připomíná dílo Boha Stvořitele. Marc Chagall si vybral pátý den stvoření, kdy byla země naplněna tvorstvem všeho druhu a Bůh mu požehnal (Gn 1,21–23).
• Dílo Boží je určeno pro člověka – a to měl poznat vyvolený Boží lid a zamilovat si svého Stvořitele. Prorok Jeremjáš však sedí a přemýšlí. Vyvolený lid trpí v babylónském zajetí, jeruzalémský chrám je zničen. Prorok se nachází v městě plném lidí, a přece ho vnímá jako osamělé. Má sen o dvou koších fíků, v němž mu Hospodin objasňuje smysl zničení Jeruzaléma. Obraz Jeremiáše odkazuje na nádherný verš: „Dám jim srdce, aby mě poznali, že já jsem Hospodin. Budou mým lidem a já jim budu Bohem, neboť se ke mně navrátí celým srdcem.“ (Jr 24,7)
• Boží úmysl a dar věčného života představuje dolní polovina okna závěrečnou scénou ze života proroka Elijáše: „Pak šli dál a rozmlouvali. A hle, ohnivý vůz s koňmi je od sebe odloučil a Elijáš vystupoval ve vichru do nebe.“ (1 Kr 2,11). Stalo se tak poté, co Elíša, druh Elijášův, žádal, aby na něm spočinul dvojnásobný díl Elijášova ducha (Elíša je zobrazen na úpatí vitráže).

Jákobovo okno představuje okamžik, který změnil Jákobovi život. Na okně jsou zobrazeny tři scény:

• Poté, co Jákob podvedl svého otce i bratra, odešel na přání své matky do rovin aramských, aby si zde vzal ženu z dcer Rebečina bratra Lábana (srov. Gn 28,2). Na cestě po západu slunce ulehl, aby přenocoval. V noci, kdy ležel na zemi (viz úpatí vitráže) se mu zdál sen o žebříku, který sahá až do nebes.
• Andělé, Boží poslové, po něm sestupují a vystupují (viz scéna v horní polovině vitráže). Jákob dostává slib a požehnání od samého Boha: „Hle, já jsem s tebou. Budu tě střežit všude, kam půjdeš, a zase tě přivedu do této země. Nikdy tě neopustím, ale učiním, co jsem ti slíbil.“ (Gn 28,15, srov. verše 13–19).
• Když splnil svůj úkol u Lábana, vydal se na cestu domů. Připravil dary na usmířenou se svým bratrem Ezauem (viz Gn 32,14–16) a prosil Boha o pomoc odvolávaje se na jeho slib. Převedl svoji rodinu, doprovod a svá stáda přes potok Jabok a zůstal v noci sám. Scéna, kterou Chagall umístil mezi ležícího Jákoba na úpatí vitráže a žebřík do nebe, znázorňuje Jákobův zápas s neznámým, kterého prosí o požehnání a od nějž dostává nové jméno: nebude se už jmenovat Jákob, tj. Úskočný, ale Izrael, tj. Zápasí Bůh, neboť zápasil s Bohem a lidmi a obstál (srov. Gn 32,25–31). Svědectví o tom vydal i prorok Ozeáš: „Už v mateřském životě úskočně jednal se svým bratrem, ale v mužném věku jako kníže zápasil s Bohem. Jako kníže se utkal s andělem a obstál. Plakal a prosil o smilování. V Bét-elu nalézá toho, který tam s námi rozmlouvá.“ (Oz 12,4–5)

Okno Zákona vyjadřuje základní myšlenku:

stará smlouva mezi Bohem a jeho lidem (Zákon) bude naplněna v novém věku Ježíšem Kristem, Pánem pánů a Králem králů.

Vitráž obsahuje cekem čtyři obrazy:
• V horní části vitráže Chagall umístil výraznou postavu Mojžíše s deskami Zákona obsahujícími přikázání, která měl vyvolený lid uplatňovat ve svém životě, aby jej zbavil brutality (násilností).
• Tento Boží záměr však plně uskuteční až Ježíš, jehož důstojnost Panovníka a Krále znázorňují tyto scény: pod Mojžíšem jsou to obrazy jezdce na bílém koni, srov. Zj 19,11: „A viděl jsem nebesa otevřená, a hle, bílý kůň, a na něm seděl ten, který má jméno Věrný a Pravý, neboť soudí a bojuje spravedlivě.“; Ježíšova cesta s křížem, na němž byl obětován jako beránek; v dolní části vitráže je to anděl, který se dotýká žhavým uhlíkem rtů proroka, aby jej očistil a on mohl být v přítomnosti Panovníka: „Hle, toto se dotklo tvých rtů, tvá vina je odňata a tvůj hřích je usmířen.“ (Iz 6,7)
• Vizi Ježíšova království představuje obraz v dolní polovině vitráže (nad andělem) podle Izajášova proroctví: „Vlk bude pobývat s beránkem, levhart s kůzletem odpočívat … Nikdo už nebude páchat zlo a šířit zkázu na celé mé svaté hoře, neboť zemi naplní poznání Hospodina, jako vody pokrývají moře.“ (Iz 11,6–10).

Okno „Sión“ neboli „nebeský Jeruzalém“

je provedeno zlato-žlutými barvami.

• Ukazuje město Jeruzalém na hoře Sión, město velkého krále Izraele, Davida. Okno tak vyjadřuje souvislost mezi Davidovým a nebeským královstvím. Obsahuje čtyři obrazy: Na úpatí vitráže Chagall namaloval krále Davida jako hráče na harfu, jak zpívá žalm 103: „Dobrořeč, má duše, Hospodinu, celé nitro mé, jeho svatému jménu! Dobrořeč, má duše, Hospodinu, nezapomínej na žádné jeho dobrodiní! On ti odpouští všechny nepravosti, ze všech nemocí tě uzdravuje, vykupuje ze zkázy tvůj život, věnčí tě svým milosrdenstvím a slitováním, po celý tvůj věk tě sytí dobrem, tvé mládí se obnovuje jako mládí orla.“
• Hned za Davidem je obraz krásné ženy, která nese ve svém těle tajemství, plod dramatického příběhu o lásce, síle a důvěře v Hospodina.
• Vrcholu vitráže dominuje anděl – herold se šófarem, kterým svolává věrné k poslednímu dni do svatého města, města Davidova. Zelený stín ve středu města odkazuje na Ježíše, potomka Davidova, a propojuje jej s prostředním oknem zelené barvy – oknem Kristovým. Obraz anděla je inspirován knihou Zjevení: „Zatroubil sedmý anděl. A ozvaly se mocné hlasy v nebi:,Vlády nad světem se ujal náš Pán a jeho Mesiáš; a bude kralovat na věky věků.‘“ (Zj 11,15)

Okno Ježíše Krista je umístěno ve středu a je laděno do zelené barvy života.

Najdeme zde tři hlavní obrazy:

• Z úpatí vitráže jakoby vyrůstá strom života, obraz Krista (srov. s odkazem na strom života při stvoření světa Gn 2,9 a poslání Kristovo: „Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic.“ J 15,5).
• V dolní polovině vitráže je zobrazena Nazaretská rodina: Josef z Galileje po pravé straně stromu života a Maria držící dítě Ježíše v náručí dominuje události narození v Betlémě, městě Davidově.
• Horní polovině vitráže dominuje obraz Krista ukřižovaného: „Když přišli na místo zvané Golgota, to znamená ‚Lebka‘, … Ukřižovali ho … Kolemjdoucí ho uráželi … Podobně se mu posmívali i velekněží spolu se zákoníky a staršími. Říkali:,Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže. Je král izraelský – ať nyní sestoupí z kříže a uvěříme v něho!‘ … Kolem třetí hodiny zvolal Ježíš mocným hlasem:,Eli, Eli, lema sabachthani?‘, to jest: ‚Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?‘“ (Mt 27,33–46). Chagall namaloval sám sebe u Ježíšových nohou (zprava), čímž napodobil běžnou praxi středověkých stavitelů kostela.

Poselství o Božím království pro každého člověka:

Prostřední vitráž – tzv. okno Ježíše Krista – se vztahuje ke stvoření (strom života), Vánocům a Velkému pátku. To však neznamená, že lidský život končí smrtí. Scéna Elijášova nanebevzetí v dolní polovině okna proroků předjímá věčný život – dar od Boha pro každého člověka; okno Zákona ve své dolní polovině představuje Izajášovu vizi Božího království, které nám Ježíšova smrt a vzkříšení otevírá; Jákoba vede zápas s Bohem ke změně života (viz dolní část Jákobova okna) a anděl, který oznamuje Boží soud, na okně nebeského Jeruzaléma připomíná paruzii – tj. druhý příchod Ježíše Krista, který uvede své věrné do věčného života v Božím království/nebeském Jeruzalémě/na Siónu, hoře Boží.