Cesty katecheze - časopis pro katechetiku a náboženskou pedagogiku

Hlavní menu:

Číslo 2013/3: Víra v dialogu

Editorial

Vážení čtenáři!

Články posledního čísla tohoto ročníku revue Cesty katecheze uvádí krátká reportáž ze světového Dne katechetů, který byl zařazen do kalendáře významných událostí Roku víry v Římě. Z naší republiky se tohoto dne a jemu předcházející konference zúčastnilo pět pracovnic katechetických center tří diecézí. Z předložených příspěvků konference vám nabízíme výběr několika myšlenek z úvodního referátu konference, v němž se kardinál Salvatore Rino FISICHELLA, prezident Papežské rady pro novou evangelizaci a profesor fundamentální teologie, zamýšlel nad souvislostí mezi novou evangelizací a katechezí, aby tak podpořil proměnu katecheze od vyučování k evangelizaci, ke které více či méně dochází zvláště od vydání encykliky Evangelii nuntiandi. Papež FRANTIŠEK pak navázal svou promluvou k účastníkům konference, jejichž prostřednictvím chce oslovit katechety na celém světě (rubrika Žijeme s církví).

Rubrika Vzděláváme se začíná dvěma příspěvky, které se týkají rodiny. Ta je přirozeným prostředím, kde by měl začínat dialog mezi vírou a kulturou vyjádřenou zejména životním stylem. Věřící a milující rodiče jsou pro děti prvními svědky jejich vztahu k Bohu a k hodnotám, které od něj dostáváme, a také k těm, kterými žije naše okolí. Jednotlivé rodiny jsou si však tohoto svého poslání vědomy různě a často v něm očekávají pomoc od církve. Jejich představy se však mohou velmi lišit. Na tuto skutečnost upozornil i kardinál FISICHELLA a předložil ji jako výzvu pro katechezi. Italský katechetik Ubaldo MONTISCI se zabývá podrobněji rolí rodiny v křesťanské iniciaci dětí a nastiňuje model, jak je možné rodičům nabídnout přiměřenou katechezi. Východiskem pro katechezi rodičů je vědomí místa rodiny v církvi. K jeho porozumění přispívá článek o chápání rodiny jako „domácí církve“, jehož autorem je Vojtěch NOVOTNÝ. V tomto čísle najdete závěrečnou část jeho studie a v praktické příloze schéma celého třídílného článku s uvedením do metodiky, jak se jeho obsahem inspirovat v katechezi s rodiči.

Víra neexistuje v „čistém“ stavu platném pro všechna staletí a za víru se vším, čím je, nemůžeme považovat ani obsah katechismu. Víra existuje vždy v dialogu s kulturou v nejširším slova smyslu, do které zahrnujeme například i způsob vyjadřování a myšlení a zejména životní styl člověka. Učitelé náboženství a katecheté jsou tak neustále vystavováni napětí: když chtějí představit křesťanskou víru nebo ji posílit ve svých svěřencích, narážejí na to, že jim předkládají často úplně jiné pohledy a postoje než všudypřítomná většinová kultura naší společnosti. Barbora ŠMEJDOVÁ ve svém článku představuje myšlení irského fundamentálního teologa, jezuity Michaela Paula Gallaghera, který se ve svém díle zabýval mj. postmoderní kulturou jako prostorem, který je na jedné straně pro víru nebezpečný, zároveň je však živou půdou víry. Autorka připomíná roli představivosti při sdílení víry. Na tento příspěvek volně navazuje i obsah zadní obálky a příslušného příspěvku v praktické příloze. Týká se představy svérázného umělce Marca Chagalla o dějinách spásy a významu Ježíšova díla v něm.

Vrcholnou formou dialogu mezi Bohem a člověkem je slavení liturgie. V předchozím čísle jsme publikovali příspěvek o mystagogii jako duchovním výkladu liturgie, který zpracoval Jan ŠLÉGR na základě publikace italského liturgika Goffreda Boselliho. V tomto čísle je obšírně představen duchovní smysl přinášení obětních darů. Autor překladu se neomezil na výběr některých informací, ale předkládá toto téma v celé šíři uváděné Bosellim, což umožňuje kněžím a katechetům využít jej jako východisko pro katecheze s různými typy účastníků. Výklad k ostatním částem mše svaté zájemci najdou v překladu původní knihy, který se v současné době připravuje k vydání. Na tento příspěvek navazuje v praktické příloze část C, kde najdete komentovaný přehled „misálků“ pro děti, vydaných v posledních dvaceti letech u nás, a pokus o stanovení kritérií pro „ideální“ misálek, který by mohl sloužit rodičům a katechetům k uvádění dětí do mystagogie mše svaté.

Dialog ve víře a o víře předpokládá zájem všech zúčastněných. Prožíváme však situace, kdy zvláště dospívající a mladí lidé opouštějí nejen církev, ale i víru. Než se tak stane, předchází tomu v některých případech snaha ze strany mladých účastnit se aktivně dialogu v církvi. O tom, proč mladí lidé opouštějí víru, a též o tom, jakou možnost zapojit se do dialogu jim poskytuje církev u nás, svědčí dva příspěvky v rubrice Recenze.

V závěru tohoto úvodníku se odkazuji na myšlenku, kterou jsem připomněla v úvodním odstavci: je žádoucí, aby i v našich diecézích docházelo k obnově katechetické činnosti a náboženského vzdělávání tak, aby byly vhodnou evangelizací – tj. pozváním k životu z víry či jeho podporou. K tomu nestačí obnova pedagogických metod, ale především ducha evangelia u kněží a katechetů a také v materiálech, o které se ve své činnosti opírají. V rubrice Z Katechetické sekce ČBK, kterou najdete v prvním čísle tohoto ročníku a také v tomto čísle, můžete sledovat vývoj aktivit, které si kladou za cíl tuto proměnu podpořit, a to s vědomím, že s Božím Duchem se musí učit spolupracovat každý sám.

Marie Zimmermannová

 

Žijeme s církví


Vzděláváme se (recenzováno)


Z Katechetické sekce ČBK


Recenze


Obrazem


Praktická příloha (volná příloha časopisu)


© Redakční systém: Webdesignum 2009 - 2011